Pár slov k výstavě Hodinky & Klenoty, jak jsem ji vnímal, jako účastník – vystavovatel. Chtěl bych upozornit, že jsem byl na této výstavě úplně poprvé.

Místo

Holešovické výstaviště je směsicí krásy a hnusu. Protiklady jdou vidět na každém kroku. Průmyslový palác obklopený Stromovkou, původní areál musel být na konci 19. století oduševnělým místem. Dnes se půvab secese prodírá přes nánosy budovatelských přílepků a pokusů o provizorní opravy, které mají prodloužit životnost dosluhujících prostor.

Pochmurnou atmosféru se vystavovatelé pokouší nabourat sebevědomými kulisami stánků, které však při pohledu z ochozu kavárny působí pitoreskně – prefabrikované kubikuly, které zažily už všechny veletrhy a výstavy od devadesátých let a je to na nich vidět.

Proč by někdo chodil na takovou akci? Aby dostal depresi? Proč by firmy platily nemalé náklady za svou účast? Aby si marketingové oddělení mohlo odfajfknout splněný úkol?

Stroje

Hodinky, hodiny, hodinářské nářadí, příslušenství… Genius loci se při této výstavě zrcadlí i v paradoxních kontrastech na výstavní ploše. Unikátní, mistrovské kousky vedle plastikového pekla nevkusu a průměrnosti.

Taky vám to ještě nedává smysl?

Lidé

Když jsem poprvé přišel na výstavní plochu převzít náš stánek 6 m2, skoro jsem se rozplakal – oprýskaná, špinavá konstrukce, která se divně kývá, ušmudlané vitríny s pošrábanými skly, koberec, o který jsem hned zakopl… spolu s postapokalyptickými kulisami výstaviště pěkná katastrofa.

Od této chvíle už bylo všechno jenom lepší :)

Cyril – v krizových situacích přítel na telefonu… mi dokázal vysvětlit, že přijdeme maximálně o čas a peníze :) Pak jsem potkal paní Lukešovou – manažerku výstavy, milá dáma, která byla viditelně ve větším stresu než já. A na naší základně už Zdeněk zodpovědně přemisťoval obchod do krabic k transportu.

Když přišli první návštěvníci, tak mě obavy z marně vynaložené energie opustily nadobro. Co má na takové akci cenu, je setkávání se s lidmi, pro které jsou hodinky ještě pořád vášeň a kteří mají upřímnou radost z toho, když si můžou popovídat s podobně postiženými jedinci. Radost byla oboustranná. Děkuji všem, kteří se za námi přišli podívat, seznámit se, podívat se na naše hodinky.

Někdy nejsou důležité kulisy, ale to co se v nich odehrává.

Pár fotek na kterých není Cyril, protože ten všechno fotil.

Chronomagorům zdar!