Začněme zostra a přejdeme rovnou k pointě: 
Nic takového jako jsou vodotěsné hodinky NEEXISTUJE!

Tento příspěvek byl vytvořen na základě překladu článku „Telling time under water“ na blogu australského hodináře Nicholas Hacko, který má dlouholeté zkušenosti s opravami špičkových hodinek, převážně Rolexů. Tento blog je to nejlepší, co jsem o hodinkách v poslední době četl. Je zajímavé podívat se na problematiku ze strany hodináře, protože většinou o hodinkách píšou uživatelé – nadšenci (v lepším případě) nebo marketingoví profesionálové.

OK, vím že minimálně jedny doma máte a je to na nich napsáno: “vodotěsné do nekonečna a ještě možná i víc”. Třeba to jsou deset let staré  Rolexy Submariner ve zlatě, které stály statisíce. Hodinky, které jste nosili na své jachtičce a občas na plavání.

Fajn, co nejdříve by je měl vidět hodinář!

Pravda o vodotěsnosti je jedním z nejlépe chráněných tajemství hodinářského průmyslu. Je to hodinářský svatý grál, mýtus živený svatou trojicí, skládající se z 

1. nenažraných výrobců
2. bezskrupulózních prodejců 
3. ignorantských majitelů hodinek.

Jasně, některé hodinky jsou schopny přežít ponoření pod vodu, ale jen zřídka to má souvislost s tím

1. kolik jste za hodinky zaplatili 
2. s deklarovanou hodnotou vodotěsnosti vytištěnou na ciferníku či dýnku. 

Vše spočívá v konstrukčním návrhu, výrobě a údržbě. Nikoli v penězích, marketingu a číslech prodejností.

Uvedu příklad.Budu jezdit tou nejlevnější Fábií 1,2 HTP – a pro někoho může představovat skvělý vůz, který vás poměrně bez problémů přepraví z bodu A do bodu B. Naivní pasažér by si podle čísel na tachometru mohl myslet, že tahle kára může jet rychlostí 200 km/h, ale jako řidič víte, že z kopce na dálnici dá fobie maximálně 140 a bezpečně tak stovku, nebo 70 km/h pokud chcete, aby vám škodověnka vydržela dalších 10 let.

Stejně je tomu i s hodinkami. Zaprvé, pokud není každé jedno místo styku jednotlivých součástí pouzdra správně utěsněno, můžete zapomenout na to, co je napsáno na ciferníku. Zadruhé, i v případě že jsou vaše hodinky skutečně vodotěsné, jsou schopné odolávat vodě jen do určité míry a za určitých okolností (např. hloubka, tlak, teplota). Zatřetí, vaše hodinky mohou být vodotěsné dnes, ale už ne zítra – pravidelný servis všech součástí, které souvisejí s vodotěsností pouzdra je nezbytný.

Bez toho, aniž bych příliš zabíhal do technických detailů, uvedu následující 3 místa na hodinkách, které mohou být příčinou zatékání – místo styku sklíčka s pouzdrem, dýnka s pouzdrem a korunky s pouzdrem. Mezi nejčastější materiály používané k utěsnění těchto míst patří guma a teflon. Za normálních okolností je životnost gumového těsnění korunky 3-5 let. Vodě je fuk jak jsou vaše hodinky utěsněné. Pokud těsnění již déle neplní svůj účel, voda půjde cestou nejmenšího odporu – sklíčkem, dýnkem nebo korunkou.

Dalším mýtem je “nerezová ocel”. Příště, až budete v nějakém přístavu, dobře se podívejte na ty drahé nerezové doplňky jachet. Sůl, pot, voda, vlhkost, písek a špína zažrané do precizně opracované oceli. Ty stejné problémy se týkají i pouzdra vašich hodinek. I když budete nábožně každé tři roky měnit všechna potřebná těsnění, je velmi pravděpodobné, že po 20 letech používání již hodinky prostě nebude možné patřičně utěsnit – bez ohledu na to, kdo je servisuje: váš hodinář z obchoďáku, nebo švýcarské servisní centrum s testerem za 100k SFR.

Většina hodinek od TAGu jsou v pohodě vhodné pro plavání, pokud jsou označené jako vodotěsné do 200m, mají šroubovací korunku a dýnko. Nový Datejust a GMT Mastery jsou v pohodě, pro náhodné ponoření, ale ani v jedněch bych nelezl do vody, pokud bych zrovna nemusel plavat, abych si zachránil život. Skutečným řešením je Rolex Submariner – robustní a skutečně vodotěsné hodinky, nebo ještě lépe Rolex Seadweller.

Panerai, Jaeger Le-Coultre, IWC a další top hodinářské značky jsou příliš drahé pro nošení do vody za jakýchkoli okolností. Většina Omeg, Longines a Breitlingů jsou příliš křehké i pro každodenní nošení.

Samozřejmě, že pro zachování parametrů vodotěsnosti i u hodinek zmíněných značek je potřeba test vodotěsnosti každých 12 měsíců a kompletní přetěsnění pouzdra každé 2-3 roky. Po 15 až 20 letech služby by měly jít i tak na zasloužený odpočinek a neměly by být používány ve vodě.

Následující hodinky by neměly být nikdy používány ve vodě, bez ohledu na to, co říká jejich výrobce:

• zlaté hodinky (nebo kombinace ocel/zlato)
• chronografy a další komplikované hodinky
• digitální hodinky s mnoha tlačítky
• jakékoli starožitné hodinky, nebo hodinky starší 15-20 let
• jakékoli hodinky na koženém řemínku

A nakonec – neberte hodinky do sprchy. Hodinky jsou navržené jen do studené vody. Po plavání umyjte své dajversky pod kohoutkem. Pouzdro a tah nechávejte vyčistit každý rok. Nevystavujte hodinky přímému slunečnímu svitu a vysokým teplotám. Používejte zdravý rozum a hodinky berte do vody jen když musíte. Nenechte se zmást názvy modelů jako “promaster, diver, seamaster, shower-proof” – často to jsou jen reklamní triky.

Upřímně, raději bych si na bazén vzal plastové Casia za tisícovku, než Seadwellery za sto tisíc.

Tento příspěvek byl vytvořen na základě překladu článku „Telling time under water“ na blogu australského hodináře Nicholas Hacko, který má dlouholeté zkušenosti s opravami špičkových hodinek, převážně Rolexů. Tento blog je to nejlepší, co jsem o hodinkách v poslední době četl. Je zajímavé podívat se na problematiku ze strany hodináře, protože většinou o hodinkách píšou uživatelé – nadšenci (v lepším případě) nebo marketingoví profesionálové.