V dnešní době, kdy se hodinářství často obrací k inovacím a novým materiálům, přichází japonská značka Minase s projektem, který jde opačným směrem – zpět k podstatě, k detailu a k hlubokému kulturnímu odkazu. Dvoje nové kapesní hodinky Asagimadara a Phoenix nejsou dedikovány pouhému měřičem času, ale komplexním uměleckým objektem, který propojuje tradiční japonská řemesla s vysokou horologií.
Značka Minase není tuzemským milovníkům hodinek neznámá. Svou účastí na salonu výjimečných hodinek SEW o sobě dala vědět již několikrát. Nové kapesní hodinky tak nejsou zas tak velkým překvapením. Svou filosofií se navrací k tradici, ostatně stejně jako to dělá dlouhé léto Seiko.
Základ obou novinek tvoří dvanáctistranné pouzdro o průměru 39 mm, dostupné v oceli nebo 18kt zlatě, jehož povrch je upraven technikou Sallaz – extrémně náročným leštěním, které vytváří (téměř jako Zaratsu) dokonale zrcadlový efekt bez optických deformací.
Už samotná konstrukce však naznačuje, že jde o něco výjimečného. Zadní víko i oblouk hodinek jsou vyrobeny z oceli Tamahagane, materiálu tradičně používaného při výrobě samurajských mečů. Tento vysokouhlíkový kov vzniká v hliněné peci a následným opakovaným překládáním a kováním se zbavuje nečistot, čímž získává svou jedinečnou strukturu i pevnost.
Tamahagane má navíc unikátní vlastnost – postupně vytváří černou patinu, která se vyvíjí desítky let. Nejde o degradaci materiálu, ale o kontrolovaný proces oxidace, který chrání povrch a zároveň mu dodává hloubku a charakter. Hodinky tak nejsou statickým objektem, ale vyvíjejí se spolu se svým majitelem.
Zcela zásadní roli hraje číselník, vytvořený technikou Wajima maki-e. Tento proces patří k vrcholům japonského lakýrnického umění a jeho realizace trvá měsíce. Na pečlivě připravený základ z mosazi se nanášejí vrstvy laku, do nichž se před zaschnutím sypou jemné prášky zlata, stříbra a pigmentů. Výsledkem je povrch s mimořádnou hloubkou a strukturou, kterou nelze reprodukovat průmyslově.
Model Asagimadara zobrazuje stěhovavého motýla, symbolizujícího cestu, proměnu a propojení vzdálených míst. Detaily křídel vznikají pomocí techniky rankaku, kdy se na povrch aplikují fragmenty křepelčích skořápek. Phoenix naopak představuje mytologického ptáka, symbol obnovy a naděje, jehož ztvárnění dosahuje mikroskopické úrovně detailu – finální tah štětce, jímž umělec maluje oko, doslova „oživuje“ celý motiv.
Uvnitř pracuje kalibr KT5002 využívající manuální nátah, vycházející z architektury prvotřídního kalibru Chronode C101, s rezervou chodu sedm dní. Strojek, za kterým stál nezávislý hodinář Jean-François Mojon, je chráněn safírovým sklem s antireflexní úpravou a jeho robustní konstrukce odpovídá charakteru celého projektu.
Každý kus je vyráběn na zakázku, s dodací lhůtou až 12 měsíců, a doplněn o ručně lakovaný stojánek, hedvábné šňůry z Asakusy či pouzdro z cedrového dřeva z oblasti Akita.
