S magickou říší železnic je spojeno mnoho hodinářských jmen, ať už je to Hamilton, Longines, Bulova, Ball či Mondain. Nově se k nim originálním způsobem připojuje Oris, který odhalil speciální tisíci kusy omezenou sérii hodinek oslavující historickou železnici, která přivedla lidi a prosperitu do údolí Waldenburg, v němž od roku 1904 sídlí.

Příběh švýcarské nezávislé značky Oris se od mnoha jiných hodinářských firem výrazně liší. Její historie se začala psát v roce 1904, kdy se dvojice hodinářů, Paul Cattin a Georges Christian, původně sídlící v Le Locle vydala do západní části země, kde se rozprostírá Basilej. Usadili se v Hölsteinu, nenápadné vesnici v krásném údolí Waldenburg.

Za své rozhodnutí vděčili efektivní a levné železniční síti Waldenburgerbahn, která byla zprovozněna v roce 1880 a spojovala toto údolí s okolním světem. Její délka byla pouhých 13 km, ale vedle přímo kolem místa, kde později vznikla továrna Oris.

U příležitosti její nedávné modernizace se rozhodl Oris odhalit limitovanou edici hodinek, která je omezena 1 000 kusy. Svým vzhledem vychází z klasického modelu Big Crown Pointer Date, ale zaujme nevšedním dýnkem, které připomíná, že bez Waldenburgerbahn by možná ani Oris neexistoval.

Oris se tedy uchýlil k volbě svého ikonického modelu Big Crown, který byl poprvé představen v roce 1938 a od té doby se nepřetržitě vyrábí. Stejně tak jako Big Crown, tak i Waldenburgerbahn je důležitou součástí historie značky.

Letos v prosinci bude po rok a půl trvající modernizaci trať opět otevřena. Zaměstnanci společnosti Oris tak budou moci opět cestovat tímto nízkouhlíkovým způsobem dopravy, což pomůže plnit program snižování emisí společnosti Oris, který představila začátkem letošního roku.

Samotné 40mm hodinky, které budou od listopadu dostupné za 54 999 Kč, z nerezové oceli mají rýhovanou lunetu a klenuté safírové sklíčko, pod kterým je pozorovatelný černý číselník s velkými arabskými číslicemi. Nechybí tmavě hnědý řemínek z udržitelné jelení kůže od partnera Cervo Volante. Gravírovaná zadní strana pouzdra nese vyobrazení staré parní lokomotivy Waldenburgerbahn a individuální číslo limitované edice.

Již více než sto let se příběh společnosti Oris odvíjí od železnice Waldenburgerbahn. Zde jsou krátké vzpomínky Oskar Mohlera, jednoho z nejplodnějších mistrů rýsovacího prkna, na uplynulá desetiletí.

Oskare, povězte nám něco o sobě a Orisu…
„Do Orisu jsem nastoupil v roce 1963, když mi bylo pouhých 16 let – podobně jako můj otec, který nastoupil v 15 letech. Byl jsem dobrý v technickém kreslení, takže mě vyučili kreslířem, což trvalo tři a půl roku. Za více než čtyři desetiletí u Orisu jsem narýsoval stovky hodinkových součástek. Vše se dělávalo ručně, protože jsme neměli počítače, ale byla to práce, kterou jsem miloval, i když byla občas velice namáhavá.“

Jaké jsou Vaše vzpomínky na Waldenburgerbahn?
„Protože můj otec pracoval u Orisu, mám vzpomínky na starou parní lokomotivu. Vzpomínám si také, jak jsem jako učeň stál na nástupišti a čekal na vlak. Odborné učiliště, kde jsem se částečně vyučil, bylo v Liestalu a jezdil jsem tam vlakem z továrny v Hölsteinu. Vzpomínám si na jednoho průvodčího, pana Käsera, velmi příjemného člověka. Několika místním se podařilo sehnat píšťalku, která zněla přesně jako ta jeho, a občas na ni pískali, když vlak ještě stál na nástupišti mezitím, co on byl stále ve své kanceláři. Vlak se začínal rozjíždět ještě před dokončením nakládání a vykládání zboží a on vyšel na nástupiště a rozzlobeně mával rukama. Dnes je to zábavná vzpomínka, ale tehdy jsem s ním dost soucítil.“

Kdo vlakem jezdil?
„Všichni. Byla to důležitá dopravní tepna v údolí, která pomáhala mnoha lidem dostat se do práce a pak zase domů, ale byla využívána i turisty. Vzpomínám si, jak Ulrich W. Herzog, bývalý generální ředitel a nyní předseda představenstva společnosti Oris, ukazoval cestu návštěvníkovi z Hongkongu. Popisoval, jak se dostane do Liestalu, kde najdou Waldenburgerbahn. V Hölsteinu byly tři zastávky a on mu řekl, aby vystoupil na zastávce Hölstein Süd, přímo naproti naší továrně.“