Archiv autora: Zdeněk Böhm

Nezařazené

Glycine Incursore II 44 Manual

Napsat komentář

Tak dnes ještě zůstanu u Glycinů, ale tentokrát to bude něco z té příznivější strany cenového spektra. Chtěl bych tu alespoň letmo představit model Glycine Incursore II 44 Manual, což jak název napovídá, jsou hodinky s ručním nátahem. Zasvěcení poznají podle mimocetrálního umístění vteřinovky, že jde o stroj Unitas 6498, což je osvědčený švýcarský manuální kalibr osazený sedmnácti kameny. Velikosti tohoto stroje odpovídá i velikost pouzdra – 44 milimetrů, která spolu s velmi přehledným a střídmým designem ciferníku umožňuje výborný a rychlý odečet času a to i v noci, protože luminiscence ruček i indexů je velmi slušná. Klenuté minerální sklo je opatřené antireflexní vrstvou, která v určitých úhlech hezky modře opaleskuje.

Čeho si u těchto hodinek cením, je velká korunka, pomocí které se hodinky velmi dobře natahují. Není totiž nic horšího, než hodinky s ručním nátahem a malou korunkou. Alespoň tedy dle mého názoru. Když mám manuály, tak si to natahování chci prostě užít. A to tyhle hodinky opravdu umožňují. Ten pocit při manipulaci s korunkou je opravdu skvělý.

Strojek není nijak zvlášť upraven či kosmeticky vyšlechtěn; je pouze střídmě ozdoben šachovnicovým vzorem. A jak tomu dnes bývá zvykem, můžeme ho pozorovat minerálním průhledem v dýnku.

Za zmínku také stojí slušná vodotěsnost – WR100m. Hodinky jsou na pěkném koženém řemeni (22mm), takže se v nich nikdo asi koupat nebude, ale přesto je dobré, když člověk ví, že má hodinky, které v případě nutnosti něco vydrží i v té vodě. Výměna řemene je potom velmi snadná i pro běžného uživatele, neboť nožky jsou vrtány skrz, což velmi ulehčuje vymáčknutí stěžejek.

Co ještě dodat? Jsou to prostě jednoduché přehledné hodinky s osvědčeným strojkem, které budou jistě dobře plnit svoji funkci. Glycine vyrábí v této řadě i modely s automatickým nátahem s několika variantami ciferníku, a pokud by někomu nestačila velikost 44mm, pak je tu i modelová řada Incursore ve velikosti 46mm, ve které jsou již všechny modely vybaveny safírovým sklem a mohou se dokonce pochlubit vodotěsností WR200m. Ale cena je pak samozřejmě již o něco vyšší, než u zde představeného modelu, u kterého si myslím, že je poměr cena / užitná hodnota skutečně velmi dobrý.

Foto: Autor

Nezařazené

Glycine Airman 17

Komentáře: 2

Pokud bych měl říct, které hodinky z momentální nabídky ChronoShopu mě nejvíc berou, pak by to byly  právě tyhle – Airman 17. Nechci tady psát nějakou technickou recenzi – nakonec všechna technická data se dají dohedat na webu. Nemám ani zkušenost s jejich nošením, nicméně přece jen kolem nich chodím každý den, občas je někomu předvádím a tím získávám stále konkrétnější dojem. A ten je, že to jsou fakt parádní hodinky. Fotky ten dojem ale jen velmi špatně zprostředkují. Přednosti tohoto modelu člověk docení až ve chvíli, kdy je vezme do ruky nebo přímo na zápěstí. Ale na ruce opravdu zazáří a vyniknou. Jsou velké a robustní, přesto mají velmi elegantní tvary a úžasné leštěné plochy, které se ovšem nepodbízejí a hodinky nepůsobí jako nějaký metrosexuální doplněk. Naopak. Vyvolávají dojem velmi precizního nástroje či přístroje k měření důležitých údajů, který přímo vybízí k vyzkoušení všech svých funkcí: GMT, lunety s možností nastavení další časové zóny a její speciální aretace, jež se ovládá druhou korunkou, šroubování hlavní korunky zajišťující na pilotky neobvyklou vodotěsnost 200 metrů atd. Při manipulaci s touto mohutnou korunkou pak člověk skutečně pocítí, co to je precizní práce – korunka krásně sedne do prstů a uvntiř je “širokorozchodný” závit, který korunku bezpečně a velmi pevně přitáhne k pouzdru. Přitom šroubování jde opravdu jako po másle a nehrozí špatné chycení závitu a jeho následné poškození, jak se tomu stává u některých jiných hodinek.

Jak jsem již naznačil, co na Airmanech 17 zaujme, je jejich mohutnost. Pouzdro je opravdu velké (46mm), vysoké (15mm) a celkově robustní. Ale přes svůj velký průměr se tyhle hodinky dají nosit. Jejich nožky jsou relativně krátké a zahnuté v takovém úhlu, že dobře kopírují křivku zápěstí. Takže člověk sice cítí, že má na ruce kus železa, ale ten pocit je docela příjemný. Jakoby ty hodinky svému majiteli říkaly: „Jsme tady, hned tak na nás nezapomeneš. Ale když si nás budeš jaksepatří považovat, bohatě se ti odměníme…“ Ale každopádně tyhle hodinky na Vaší ruce nikdo nepřehlédne, takže pokud neradi budíte pozornost okolí, tak jejich nákup zvažte…

To nejlepší se ale skrývá uvnitř. V těchto hodinkách totiž nenajdete nějaký malý stroječek, který se rozpačitě krčí uprostřed velkého pouzdra. Ne, tady vyplňuje prostor velký “full-size” automat ETA A07 Valgranges, který byl vyvinut zcela nově právě pro velká pouzdra, jež doznala v posledních letech takové obliby. Takže zde má průhled dýnkem opravdu své opodstatnění, protože je se na co dívat.

Pokud ale někomu přesto Airmany 17 nevyhovují, ať už kvůli velikosti nebo ceně, potom jsou zde menší a levnější alternativy v modelech Airman 22 Base (42mm) a Airman 18, které vzhledem ke svému průměru (38mm) a malé výšce pouzdra mohou na ruku směle nasadit i ženy.Všechny tyto modely se vyrábějí buď ve čtyřručkovém provedení (GMT), kdy jedna hodinovka je klasicky 12hodinová a GMT ručka 24hodinová nebo ve verzi Purist, která má pouze jedinou hodinovku, jež opisuje jeden okruh po ciferníku celých 24 hodin. Zde je potom třeba si zvyknout na poněkud odlišný odečet času, než je obvyklé. Ale i tento způsob má svoji logiku. Malá ručka vlastně imituje pohyb Slunce na obloze (ráno v šest se začne zvedat nad horizont, (který tvoří vodorovná linie procházející středem hodinek a pozicemi, kde je obvykle devítka a trojka), v poledne stojí nejvýš (dvanáctka je na svém obvyklém místě) a v osmnáct hodin začně opět zapadat pod linii horizontu. Půlnoc je potom v nejnižším bodě putování hodinovky – tzn. na místě jinak obvyklé šestky. Ciferník si tedy můžeme pomyslně rozdělit horizontální linií na denní polovinu a noční polovinu. Je to tedy přesně opačně, než můžeme vidět na výše vyfoceném modelu, kde je chod hlavní hodinové ručky jen dvanáctihodinový.

Model Airman 17 je zde na fotografii ve verzi s černo-modrým ciferníkem, který dodává hodinkám zase ještě další dimenzi zajímavosti. Nejde tedy o hru světla či nějaký efekt antireflexu. Ciferník je opravdu dvojbarevný.  U všech modelů z řady Airman ale existuje i celočerná varianta, popřípadě varianty světlé. Ale ten antireflex tyhle hodinky samozřejmě mají také.

Na závěr si neodpustím ještě jeden detailnější snímek zdobení rotoru:

Foto: Autor

Nezařazené

Úvodní report z pražské ChronoVily

Komentáře: 6

pražské sídlo ChronoShopu

Pro ty, kdo to ještě neví – na pomezí Břevnova a Střešovic, konkrétně na křižovatce ulic Na Dělostřílnách a U Druhé baterie, stojí v krásné zahradě žlutá funkcionalistická vila, která je  už zhruba měsíc plná velmi zajímavých hodinek, respektive alespoň její jedenapůlté patro, ve kterém nově  sídlí ChronoShop. Sice je tu stále ještě všechno trochu provizorní – stále čekáme, až nám tu majitel vily pomůže dořešit různé menší či větší detaily, ale prodejna je již v provozu a ke své spokojenosti ji už navštívila řada zákazníků. Někteří se přišli jen podívat, co tu vlastně všechno máme, někteří si již odnesli své vysněné kousky domů, někteří se opakovaně vracejí a pomalu ale jistě tříbí svůj výběr.

A jak se tu žije mně jako prodejci (ale zároveň člověku dlohouhodobě postiženému chronománií)?

Děkuji za optání, dobře. „Naše“ vila je fakt krásná stejně jako její okolí a mezi jednotlivými návštěvami zákazníků, jejichž frekvence je tak akorát přiměřená,  tu je boží klid; výhled do zahrady, kde dozrává ovoce a prochází se zrzavý kocour, občas přijdou na kafe hodináři mechano či dknespl (přezdívky z Chronomagu) ze své dílny v suterénu a pravidelně přijíždí z dalekého Slezska  zkontrolovat své království i sám velký KUBSON, se kterým pak večer v zahradní restauraci naproti vile probereme všechny zásadní chrono-metafyzické otázky. Prostě pohoda. Ale ve chvílích, kdy  je tu člověk sám, přichází na něj jakýsi neklid, zvláště takhle k večeru… Začne se totiž projevovat jeho nedoléčená a zřejmě nevyléčitelná choroba… chronománie. Musí si znovu a znovu prohlížet všechny ty vystavené modely a zatímco leští otisky prstů po zákaznících, tak si přitom opakovaně ověřuje, jestli ty hodinky, co se mu ještě včera líbily, opravdu stojí za to, a ty, co již vyřadil z užšího okruhu svého zájmu, si opravdu další hlubší pozornost nezasluhují. Takže ji tímto nakonec vlastně znovu dostávají. A to je dobře, protože člověk nakonec zjišťuje, že všechny ty hodinky mají něco do sebe a postoj k nim je možno opakovaně přehodnocovat. A tak vše začíná zase od začátku a točí se to hezky v kruhu…

Ale ten dlouhodobý pobyt mezi hodinkami je do jisté míry i terapeutický – přece jen teď, když mám všechny ty hodinky kolem sebe, netrávím už tolik času na internetu prohlížením nejrůznějších „pochybných chrono-stránek“ a nemarním hodiny vzácného času nad obscénními detaily strojků, ciferníků a pouzder renomovaných značek. Prostě teď už není třeba nosit dříví do lesa. Máme ho tady docela dost. A pak se taky snažím vytvořit si k těm našim značkám a modelům pokud možno stejnou distanci, aby je člověk mohl zákazníkům prezentovat co nejobjektivněji. To se mi snad docela daří – už jen proto, že každé z těch hodinek mají nějaké své kvality, které člověk může s klidným svědomím zdůraznit. A pokud mám pocit, že ten který model má snad i nějaký nedostatek, zákazníka na něj klidně upozorním. Zákazník to většinou ocení a často se i stane , že to, co já třeba považuji za mínus, zákazníkovi vůbec nevadí, není to pro něj podstatné nebo to dokonce vidí i zcela opačně – to je třeba případ antireflexů – vnější / vnitřní, otázka sklíček – minerál / safír, šroubovacích či nešroubovacích korunek, automatického či manuálního nátahu apod. Je to prostě všechno o osobních preferencích a ty jsou u různých lidí velmi rozdílné. Ale není nad to, když to člověk se zákazníkem všechno podrobně probere – a takhle i sám pro sebe znovu a znovu tříbí svůj pohled na jednotlivé modely.

Je tu ale pár modelů, u kterých už není co řešit a o nichž si myslím, že rozhodně stojí za bližší pozornost. A ty bych Vám chtěl v příštích příspěvcích začít postupně představovat, čímž vlastně volně naváži na starší příspěvky Jakubovy. Takže na co se můžete příště těšit? Něco mi říká, že jako první to bude Glycine Airman 17.

P.S.

Btw, když jsem to neudělal na začátku, tak aspoň teď. Let me introduce myself: Zdeněk alias Z. na Chronomagu. Nice to meet you.