V době, kdy byl design považován za vedlejší aspekt hodinářské výroby, vsadil Junghans na vizionářský přístup. Právě 60. a 70. léta minulého století se stala érou, kdy německý výrobce hodin z města Schramberg definoval pojem průmyslového designu zcela nově – a to díky osobnosti Uda Schultheisse. Ten během své kariéry nejen přivedl značku Junghans k významným mezinárodním oceněním, ale vtiskl jí také moderní tvář, která rezonuje i dnes.
Jako absolvent Akademie výtvarných umění ve Stuttgartu, kde studoval pod vedením Hanse Warneckeho, byl Udo Schultheiss prvním člověkem ve společnosti Junghans, který byl oprávněn používat titul „průmyslový designér“. V roce 1960 začínal jako externista, o sedm let později se stal hlavním designérem značky.
Do jeho nástupu do společnosti Junghans dominovali designu hodin Junghans architekti Anton Ziegler, Heinrich Biesgen či Max Scheller. Architekt Udo Schultheiss však přinesl nový vítr – důraz na estetiku, funkci a inovaci v jednom celku. Pravda, nelze zapomenout na jméno Maxe Billa, ten je však kapitolou samou o sobě.
Již v polovině 60. let zaznamenal Schultheiss první úspěchy – například kuchyňské hodiny 331/9001 s pouzdrem z materiálu Luran a vyjímatelnou minutkou. Ty se díky aktivitě vedoucího reklamy Fritze Würze dostaly až do výstavních síní Muzea moderního umění v New Yorku a pařížského Louvru. Tento počin nebyl pouze marketingovým tahem, ale mezinárodním uznáním kvalitního německého designu.
Důsledný přístup k soutěžím jako Industrie Forum Design Hannover či Design Center Stuttgart přinesl značce Junghans nejen prestiž, ale i důležité poznatky o současných trendech. Ačkoliv se ne všechny oceněné modely proměnily v prodejní hity, pro Uda Schultheisse bylo zásadní, aby značka nepolevila v designové preciznosti a odvaze.
Z jeho nejslavnější tvorby stojí dodnes za pozornost zcela jistě vytvořené chronografů, který byly z počátku 70. let svou podstatou propojeny s chystanými olympijskými hrami. Ty proběhly v roce 1972 v Mnichově a roli oficiálního hodinářského partnera, který se staral zároveň o časomíru jednotlivých disciplín, nezastávala ani Omega, ani Minerva či Heuer, ale švýcarská hodinářská značka Longines, a to právě po boku ryze německé značky Junghans. Tehdejší chronograf Olympic v bullhead stylu, tedy s tlačítky v horní části pouzdra, se tak dodnes promítá do vzhledu série 1972 Competition.
V roce 1981 odešel Schultheiss ze společnosti Junghans a založil vlastní designové studio se zaměřením na hodinky. Později vedl i legendární firmu Wehrle. Ve své bohaté kariéře se však nikdy neodklonil od základního principu: „Bez kvalitního strojku nejsou hodinky. Ale i ten nejlepší strojek potřebuje estetickou formu a silný marketing. Jen spojení techniky, designu a prezentace tvoří skutečně dobrý produkt.“
Díky práci Uda Schultheisse se stala značka Junghans nejen symbolem německé hodinářské přesnosti, ale i výrazným jménem na poli mezinárodního designu. Jeho odkaz je dodnes inspirací pro každého, kdo se snaží spojit techniku s vizuální harmonií.
