Jen pár minut za Prahou, na okraji Průhonic, existuje místo, které jako by nepatřilo do dnešní uspěchané doby. Do zahradní restaurace Babiččina zahrada, jež jakoby se snažila zprostředkovávat návrat do dětství, kdy jídlo mělo vůni domova a čas u stolu plynul pomaleji, jsem se vydal s prototypem hodinek MMXXVI/CXIV z nuselské dílny XIIVI. Vždyť jaké jiné hodinky k místní rustikální kuchyni zvolit, že?
Už při příchodu vás pohltí taková zvláštní a až nostalgická atmosféra. Venkovský interiér s krajkami, porcelánem a dominantními kachlovými kamny působí autenticky, nikoliv stylizovaně. Každý detail je promyšlený tak, aby evokoval pocit návštěvy u babičky na vsi.
Skutečné kouzlo tu ale začíná na talíři. Místní kuchyně stojí na základech české prvorepublikové gastronomie, která je zde interpretována moderně a samozřejmě s respektem k sezónním surovinám. Vaří se zde z lokálních ingrediencí od farmářů a malých producentů, což se promítá do chuti i kvality každého chodu. Něco takového bych si rád představoval i ve světě hodinek, kde je však velmi náročné se obejít bez základních švýcarských strojků.
Mimochodem, vede mě to k myšlence, že stále ještě nebylo transparentně definováno, co vlastně znamená „Czech Made“ a kolik komponentů hodinek, ať už je řeč o celku či jen o strojku, musí vzniknout na území České republiky.
Každopádně, v případě hodinek MMXXVI/CXIV vsází Beeman na skladové zásoby kalibrů ETA 2842 ze Švýcarska. Nebojte, zbytek hodinek je ale český. Upřímně, jedinou možnou tuzemskou alternativou, která by se konstrukce jeho do pouzdra s vnitřním ocelovým kontejnerem vešla, je zřejmě kalibr Prim 94. Uložená ETA 2842 totiž měří v průměru 26 mm a na výšku 4,7 mm, a to včetně rotoru automatického nátahu – v případě kalibru 94, který vyžaduje nátah manuální, je to 25,6 mm x 5 mm. Takže by se vešel… no, ale dost polemiky…
Hodinky XIIVI v posledních měsících proslavila Beemanova osobitá interpretace Staroměstského orloje. No, a jelikož odečitatelnost času z jejich číselníku nepatří k těm nejjednodušším, novinkou MMXXVI/CXIV jakoby svému publiku něco kompenzoval.
Čitelnost údajů je u nich totiž tak zřejmá, že by z nich na dálku odečetli čas i děda s babičkou. Navíc se po dlouhé době hlásí o pozornost hůlkovité ručky s výraznou ledově-modrou luminiscencí, a tak obstojí i na nočním stolku – a to třeba v penzionu nacházejícím se nad restaurací. Super-LumiNova je nejenom na ručkách, ale i na římských číslicích na lunetě.
Než nazraje čas spánku, je třeba ještě užívat si. V Babiččině zahradě ochutnáte opravdu poctivý hovězí vývar podávaný v hrnci doprostřed stolu, prvotřídní svíčkovou omáčku, hovězí líčka s máslovou bramborovou kaší, konfitované kachní stehno případně tatarák, který vám připraví přímo před vašimi zraky u stolu.
Já ho zvládnu i jako dezert, ale pokud máte mlsný jazýček, tak doporučuji ovocné knedlíky z tvarohového těsta. Z menu jsem tentokrát zvolil ochutnávku velikonočního menu, a tak přišla na řadu polévka z medvědího česneku servírovaná s křepelčím vajíčkem a následně dušené jehněčí kolínku se špenátem. Ale nebojte se, místní tradiční recepty nejsou přesnou kopií naší původní rakousko-uherské kuchyně, spíše živou součástí současnosti – výrazně lehčí a svěžejší, nicméně stále hluboce české.
Ale zpět k hodinkám. Opět se jedná o unikátní kus. Beeman znovu zvolil originální recepturu a na pomoc si přivzal diamantovou stopkovou frézu, která udělala své. Ručně tak vytvořil neopakovatelný dekor plochy tmavě hnědého číselníku, jehož motiv se opakuje na lunetě a nožkách bronzového pouzdra.
To je samozřejmě, jak už to u hodinek XIIVI bývá, modulární, a tak je v nitru 42mm pouzdra zasazen ocelový kontejner nesoucí hlavu lva – ten se jako symbol českých panovníků objevuje už od 13. století. A víte co? Ten číselník a pouzdro vypadá přesně tak, jakoby je lev svými drápy poškrábal – a to včetně bronzové spony.
Robustně vyhlížející steampunk hodinky se od všech ostatních na trhu liší. Mají osobitou duši a jedinečný charakter, který jim propůjčuje Beeman s paní Beemanovou, která už nyní pracuje na kožených řemenech a korunkách, ale brzy nastupuje na distanční hodinářská studia na Střední průmyslové škole v Jihlavě, kde se ji ujme slavný hodinářský profesor Jaromír Ondráček. Hodinky XIIVI tak budou nejenom in-house, ale in-family.
Závěrem dovolte jen pár vět o prostředí, ve kterém mě doprovázely. Restaurace se otevírá do rozlehlé zahrady, která bude brzy plná květin, bylinek a klidných zákoutí, kde si každý najde své místo. V létě jde o jednu z nejpříjemnějších zahrádek v okolí Prahy – ideální pro dlouhé obědy, poklidné večeře i rodinná setkání. Možná právě proto si tenhle podnik drží své kouzlo. Nehraje si na fine dining, ale zároveň jím v mnohém je. Nepodbízí se, ale přesto si vás získá, stejně jako hodinky XIIVI.
