Ohromný rozmach komerčního potápění v 50. a 60. letech minulého století způsobil vznik mnoha slavných potápěčských ikon, které dodnes patří mezi ostře sledovaný artikl. Z rozmanitě navrhovaných „vintage diverů” dodnes těží i společnosti, které se tehdy na vývoji ani nepodílely, což však v případě Squale neplatí. Tento švýcarský hráč byl tehdy aktivní, velmi aktivní, a jeho elán trvá do dnešních dnů.

Mezi hodinářskými esy, kteří pod mořskou hladinou excelovaly, nebyl pouze dnes slavný Rolex či Omega, ale třeba i Favre-Leuba s hloubkoměrem nebo Jenny Caribbean s vodotěsností do tisíce metrů. Opomenout nelze ani Blancpain se jeho hodinkami Fifty Fathoms vodotěsnými do padesáti sáhů, tedy 91,44 metrů, jejichž pouzdro bylo v roce 1953 konstruováno právě v dílnách Squale. Ano, značka se totiž od svých začátků v roce 1946 koncentrovala (a to ještě pod hlavičkou Büren) na výrobu pouzder, a ty dodávala později jak značce Doxa, tak třeba Heuer. Není tedy překvapující, že v šedesátých letech vytvořila své Super-Squale, do nichž vložila své veškeré načerpané know-how.

Super-Squale se velmi rychle staly nejoblíbenějším modelem nové společnosti. Nebyla to tedy vlastně žádná náhoda. Jakožto symbol hodinek předurčených stát se ikonou ve světě potápění zaregistroval v roce 1959 Charles Von Büren ochrannou známku „Super-Squale“ spolu se samotnou značkou „Squale“.

Super-Squale jako takové ale nebyly cíleny na scuba potápěče, kteří využívají při ponoru přístroj, ale na ty potápějící se na nádech – skin divery. Jejich pouzdro, dosahující v průměru 38 mm a na lug-to-lug délku 45, nabídly vodotěsnost do dostačujících 20 ATM (200 metrů). Přičemž snahou bylo dosáhnout co nejnižší hmotnosti.

Jinak tomu není ani u nové reedice modelové řady Super-Squale. Svým vzhledem přesně vychází ze svého historického předobrazu, jenž v kolekci dotváří i pár nových provedení. Samozřejmostí je technické uzpůsobení současným požadavkům, a tak na místo plexiskla disponují nová provedení vypouklým safírovým sklíčkem, které historický styl kopíruje, zajišťuje však kýženou odolnost a robustnost. Zachovaná ovšem zůstala jednosměrně otočná luneta s vložkou ocelovou či z eloxovaného hliníku, s půlminutovým krokem – tedy 120 polohami.

V pouzdře věrnému historické předloze pracuje automat Sellita SW 200-1 ovládaný šroubovací korunkou. Nechybí ani šroubovací dýnko, jehož střed je zdoben motivem vln a okruží je vyvedené v leštěné oceli. Je tak skvělým nosičem gravury – ať už data či věnování.