Úvodní report z pražské ChronoVily

pražské sídlo ChronoShopu

Pro ty, kdo to ještě neví – na pomezí Břevnova a Střešovic, konkrétně na křižovatce ulic Na Dělostřílnách a U Druhé baterie, stojí v krásné zahradě žlutá funkcionalistická vila, která je  už zhruba měsíc plná velmi zajímavých hodinek, respektive alespoň její jedenapůlté patro, ve kterém nově  sídlí ChronoShop. Sice je tu stále ještě všechno trochu provizorní – stále čekáme, až nám tu majitel vily pomůže dořešit různé menší či větší detaily, ale prodejna je již v provozu a ke své spokojenosti ji už navštívila řada zákazníků. Někteří se přišli jen podívat, co tu vlastně všechno máme, někteří si již odnesli své vysněné kousky domů, někteří se opakovaně vracejí a pomalu ale jistě tříbí svůj výběr.

A jak se tu žije mně jako prodejci (ale zároveň člověku dlohouhodobě postiženému chronománií)?

Děkuji za optání, dobře. „Naše“ vila je fakt krásná stejně jako její okolí a mezi jednotlivými návštěvami zákazníků, jejichž frekvence je tak akorát přiměřená,  tu je boží klid; výhled do zahrady, kde dozrává ovoce a prochází se zrzavý kocour, občas přijdou na kafe hodináři mechano či dknespl (přezdívky z Chronomagu) ze své dílny v suterénu a pravidelně přijíždí z dalekého Slezska  zkontrolovat své království i sám velký KUBSON, se kterým pak večer v zahradní restauraci naproti vile probereme všechny zásadní chrono-metafyzické otázky. Prostě pohoda. Ale ve chvílích, kdy  je tu člověk sám, přichází na něj jakýsi neklid, zvláště takhle k večeru… Začne se totiž projevovat jeho nedoléčená a zřejmě nevyléčitelná choroba… chronománie. Musí si znovu a znovu prohlížet všechny ty vystavené modely a zatímco leští otisky prstů po zákaznících, tak si přitom opakovaně ověřuje, jestli ty hodinky, co se mu ještě včera líbily, opravdu stojí za to, a ty, co již vyřadil z užšího okruhu svého zájmu, si opravdu další hlubší pozornost nezasluhují. Takže ji tímto nakonec vlastně znovu dostávají. A to je dobře, protože člověk nakonec zjišťuje, že všechny ty hodinky mají něco do sebe a postoj k nim je možno opakovaně přehodnocovat. A tak vše začíná zase od začátku a točí se to hezky v kruhu…

Ale ten dlouhodobý pobyt mezi hodinkami je do jisté míry i terapeutický – přece jen teď, když mám všechny ty hodinky kolem sebe, netrávím už tolik času na internetu prohlížením nejrůznějších „pochybných chrono-stránek“ a nemarním hodiny vzácného času nad obscénními detaily strojků, ciferníků a pouzder renomovaných značek. Prostě teď už není třeba nosit dříví do lesa. Máme ho tady docela dost. A pak se taky snažím vytvořit si k těm našim značkám a modelům pokud možno stejnou distanci, aby je člověk mohl zákazníkům prezentovat co nejobjektivněji. To se mi snad docela daří – už jen proto, že každé z těch hodinek mají nějaké své kvality, které člověk může s klidným svědomím zdůraznit. A pokud mám pocit, že ten který model má snad i nějaký nedostatek, zákazníka na něj klidně upozorním. Zákazník to většinou ocení a často se i stane , že to, co já třeba považuji za mínus, zákazníkovi vůbec nevadí, není to pro něj podstatné nebo to dokonce vidí i zcela opačně – to je třeba případ antireflexů – vnější / vnitřní, otázka sklíček – minerál / safír, šroubovacích či nešroubovacích korunek, automatického či manuálního nátahu apod. Je to prostě všechno o osobních preferencích a ty jsou u různých lidí velmi rozdílné. Ale není nad to, když to člověk se zákazníkem všechno podrobně probere – a takhle i sám pro sebe znovu a znovu tříbí svůj pohled na jednotlivé modely.

Je tu ale pár modelů, u kterých už není co řešit a o nichž si myslím, že rozhodně stojí za bližší pozornost. A ty bych Vám chtěl v příštích příspěvcích začít postupně představovat, čímž vlastně volně naváži na starší příspěvky Jakubovy. Takže na co se můžete příště těšit? Něco mi říká, že jako první to bude Glycine Airman 17.

P.S.

Btw, když jsem to neudělal na začátku, tak aspoň teď. Let me introduce myself: Zdeněk alias Z. na Chronomagu. Nice to meet you.

Traser P6504 Black Storm Pro v ozbrojených silách

Firma Traser má v sortimentu převahu modelů, které vzhledově vycházejí z vojenských hodinek Sandy P650 vyráběných americkou společností Stocker & Yale až do začátku tohoto tisíciletí pro ozbrojené síly USA.  Švýcarská firma Mb-microtec (vlastník Traseru) této americké společnosti dodávala už od 80. let své světelné zdroje na bázi plynného tritia zapouzdřené v skleněných kapslích (tzv. Gaseous Tritium Light Source – GTLS).  A není náhodou, že po založení vlastní hodinářské značky Traser jeden z jejích prvních modelů navázal přímo na Sandy P650 a byl označen jako P6500. Mimochodem v nabídce zůstává dodnes. Později ho doplnily další odvozené modely řady Professional označované jako P650x.

Nutno ale přiznat, že tyto hodinky, i přes svůj ideový původ, nebyly dlouho zavedeny do ozbrojených sil jako skutečné vojenské hodinky a zůstaly pouze komerčním produktem s “military“ vzhledem. To už dnes ale není pravda.

Model  P6504 Black Storm Pro zaujal Ministerstvo obrany Spojeného království Velké Británie a Severního Irska natolik, že ho v roce 2008 oficiálně zavedlo do výstroje některých speciálních jednotek, jako jsou výsadkové jednotky (Paras) nebo královská námořní pěchota (Royal Marines). Nakoupené množství je v měřítcích britského ministerstva obrany pochopitelně spíše menší, ostatně hodinky jsou určeny pouze pro speciální útvary.

Dodavatelem hodinek byl hlavní zástupce Traseru pro Velkou Británii – společnost Green Watch Services Ltd. (GWS), která se také společně s britskými úřady podílela na NATO katalogizaci tohoto produktu a tedy jeho automatického uznání ostatními členskými státy NATO. Není jistě bez zajímavosti, že dalším oficiálním vojenským uživatelem hodinek P6504 Black Storm Pro se staly ozbrojené síly Norského království.

A co je to NATO katalogizace (v angličtině kodifikace)? Pro všechny položky zavedené do výzbroje a výstroje členských států NATO je typické, že jim je přiděleno oficiální katalogizační číslo, tzv. National Stock Number nebo NATO Stock Number (NSN). Hodinkám P6504 Black Storm Pro bylo přiděleno NSN 6645-99-274-4459. Na toto číslo v NATO zásobovací/logistické databázi jsou napojeny další katalogizační údaje (jako jsou základních technické parametry, uživatelé, výrobci a dodavatelé), které usnadňují život armádním zásobovačům. Přidělení čísla se řídí poměrně složitými pravidly a je to tedy poměrně zdlouhavý administrativní proces. Tento proces může ale iniciovat pouze vláda státu NATO. Výrobce nebo dodavatel si tedy v žádném případě nemůže NSN sám vytvořit, například v rámci „zlepšení“ image svého produktu.

NSN je vždy třináctimístné číslo. V případě hodinek P6504 (NSN 6645-99-274-4459) pak 6645 označuje kategorie “časoměrná zařízení“, 99 je označení země registrace (v tomto případě Velké Británie).  Zbývající čísla 274-4459 jsou pak počítačem vygenerovaná čísla, která jednoznačně identifikují každou položku v databázi.

Traser P6504 Black Storm Pro na chronoshopu

Autorem článku je Petr_P – blog na chronomagu

Změřili jsme mrknutí oka

hlemyzd

Ne že bychom potřebovali stopky pro každou vteřinu našeho života… Ale tyhle vypadají dobře a určitě, dříve či později, najdou své uplatnění. Tak třeba, potřebujete zjistit, jak dlouho trvá, než hlemýžď zdolá jeden metr délky zahrady. Nebo se chcete předvést s perfektně uvařenými vejci na měkko. Nemluvě o tom, že MeisterSinger jednoručky se stopkami dokážou změřit i mrknutí oka.

Pokud pořád ještě váháte, věřte, že obyčejný zahradní hlemýžď překoná jeden metr pod 18 minut. To je úžasných 0.0019 metrů v hodině.

MeisterSinger Singular jsou k dispozici v nových barvách!

článek je volným překladem tiskové zprávy MeisterSinger , a ta hnědá varianta mě opravdu bere…

Pro výstředníky

Poslední dobou můj hodinkový vkus začíná zahrnovat i různé větší či menší obskurnosti.

Pro odlišení stačí někdy změnit jen jeden detail a z běžné konfekce jsou hned hodinky pro výstředníky. Je to případ i mechanického modelu od Seika SARB003. Atypické sklíčko dává hodinkám dost nevšední vzhled, žádná nuda :)

Další fotky jsou ZDE.

Je škoda, že ty nejzajímavější modely od Seika se k nám oficiálně nedovážejí – na chronoshopu doprodávám poslední skladové kusy Seika, protože individuální dovoz, bez podpory výrobce je bohužel nevýhodný.

Mechanický Traser Aviator

Traser má v sortimentu převahu quartzových modelů. Klasikou je již mechanický model Classic Automatic, který se ale v posledních letech dělá pouze v omezené edici 1000ks ročně. Prodejci tento počet zpravidla vykoupí během několika málo dnů a i letos se po nich jen zaprášilo, na chronoshopu byly dostupné kusy předobjednávány měsíce dopředu. Dobrá cena, střídmý design, tritiové osvětlení ve spojení s ověřeným strojekm ETA 2824 je spolehlivým magnetem.

Letos se Traser rozhodl proniknout do segmentu trochu vyšších prodejních cen a nabídnout něco extra. Logickým směrem kterým se vydali jsou letecké hodinky. Nyní tak populární „pilotky“, které mají konečně také v nabídce. Kromě dvou quartzových modelu Jungmeister a Jungmann, představili limitovaný (bohužel) model Bestmann. Nakolik je to krok správným směrem se ukáže časem, mě trochu mrzí, že více nerozvíjí své military modely.

Zpět k řadě Aviator – hodinky jsou to krásné, mohutné, s pro traser netypicky velkým (46mm) pouzdrem. Sklíčko je konvexní safír s antireflexem, luneta otočná. Celé je to zabaleno ve slušné  dřevěné krabici a dohromady působí perfektně. Zásadní zásek je, že těch 200 kusů bylo hned pryč, pro chronoshop jsem dostal jeden kus a to jsem byl rád že jsem alespoň stačil zareagovat.

Podle toho co vím, tak většímu počtu mechanických modelů brání nedostatek strojků, musí se objednávat roky dopředu, situace to pro nezávislé hodinářské firmy není jednoduchá, ale to je již stará známá písnička, takže raději pár fotek:

Traser Aviator Bestmann

Traser Aviator Bestmann

Traser Aviator Bestmann

Archimede Pilot XL a menší starší bráchové

Když u Langeho vyrobili první B-uhr, měly hodinky z praktických důvodů průměr pouzdra úctyhodných 55mm. Mnoho firem se dnes veze na vlně popularity hodinek v leteckém stylu, nebo přímo inspirovaných vzorem B-uhr. Málokdo by tahal na ruce budík od Langeho, tak se zmenšuje na nositelné průměry. Archimede vyrábí model Pilot ve třech velikostech pouzdra:

Pilot M – 39 mm
Pilot – 42 mm
Pilot XL – 45 mm

Poslední největší model je poměrně čerstvou novinkou a protože ne vždy je větší lepší, musel jsem se na vlastní oči přesvědčit, jak to je. Tady je pár mých fotek pro porovnání.

3 Archimede Pilot

Na Pilot XL je poprvé u Archimede použita antireflexní vrstva na sklíčku
3 Archimede Pilot

tloušťka pouzdra u modelu XL je jen nepatrně větší
3 Archimede Pilot

Samozřejmě se nabízí ještě srovnání s konkurenčním Steinhart NavB II 44mm
Archimede Pilot XL vs. Steinhart NavB II Automatic

pouzdro u Steinhartu má o milimetr menší průměr, je ale mnohem vyšší
Archimede Pilot XL vs. Steinhart NavB II Automatic

Archimede Pilot XL se povedly! Osobně se mi moc líbí, antireflex hodinkám velmi pomohl, pouzdro je perfektní. Korunka je stejně velká jako u modelu Pilot 42mm a paradoxně mi na větším model méně vadí při nošení.

Všechny fotky jsou k vidění tady.

Steinhart Ocean 1

Na hodinářském diskuzním foru je vždy ožehavým tématem k diskuzi oblast napodobenin, kopií, replik – fejků (angl. fake – padělek). Zdálo by se, že situace je jasná, ale kromě zjevných napodobenin, které se snaží držet předlohy včetně loga výrobce, je i široká oblast „šedé zóny“, kterou neupravují žádné zákony a to je skutečně místo pro plamenné hájení názorových pozic.

Já jsem striktně proti padělkům, myslím že je to zlodějina. Co ale s takovým kouskem jako je Steinhart Ocean 1? Inspirace u slavnějšího kolegy Rolex Submariner je zjevná. A protože jsem na tohle téma už někde něco psal, recykluji zde těch pár vět. 

Nápady se kopírují pořád – u aut, oblečení, hudby, elektroniky a co já vím.. pokud je nějaký výrobek populární, slavný – hodně dalších výrobců se bude snažit na tom také utržit nějakou korunu. Z jiného pohledu (spotřebitele) je zase mnoho lidí pro které je imitace to jediné, co si budou moci v životě dovolit a já určitě nebudu arbitrem, který by takové rozhodnutí soudil .Pokud se nejedná o padělek, falzifikát – nevidím zde legální problém. Ohledně „inspirovaných“ hodinek vnímám ještě jeden důležitý bod – takové hodinky se dají udělat kvalitně, na úrovni a s vkusem. Pokud si je někdo na ulici splete s něčím co nejsou.. no a? Stejně tak i někdo kdo nosí submarinery a díky replikantům má pocit, že si každý druhý bude myslet, že má na ruce falzum – možná má takové hodinky z poněkud diskutabilního důvodu.

Abych to shrnul, je pro mne důležité, aby nebyly porušeny vlastnická práva k ochranným značkám a patentům. Také je podstatné, aby hodinky, které se někde inspirují nebyly jen levným šmejdem, vyrobeným čistě z důvodu „přihřát si polívčičku“. Ocean 1 výše uvedené splňují. Pro Steinhart je vyrábí Revue Thommen, což je myslím dostatečná záruka kvality, drobné odlišnosti v designu se najdou, nemluvě o materiálech a strojku. A hlavně, tyto hodinky jsou prodávány pod značkou Steinhart. Osobně bych si je asi nepořídil, raději bych Submarinery samozřejmě, ale myslím že na jejich vlastnictví není nic špatného.

Proč tenhle elaborát vlastně píšu. Jednou z výhrad, kterou jsem na tyto hodinky zaznamenal, byl nefunkční kyklop – čočka na sklíčku, která má zvětšovat datumovku, aby byla lépe čitelná. Kusy, které mi teď chodí od výrobce, už mají tenhle nedostatek myslím polazený, kyklop zvětšuje! :)

Steinhart Ocean 1

Blog o hodinkách