S Timem jsem se potkal nejdříve virtuálně, pomocí Instagramu. Samozřejmě bych to nebyl já, aby nenásledovalo pivo – skvělé plzeňské v Masaryčce. To jsem ovšem narazil, protože Tim ještě takový splávek nemá a českou žízeň si (na rozdíl ode mě) ještě nestihl vypěstovat. Pochází z Ukrajiny. S manželkou se dnes stará o své dvě malé děti na periferii Prahy. Nicméně je to hodinář a ambice mu nechybí.

V létě má člověk žízeň, a tak zatímco Tim u svého vyprávění ochutnával nesměle jediné pivo, já se poctivě věnoval zvyšování hrubého domácího produktu a dbal na to, aby zaměstnanci v Masaryčce měli co dělat. Naštěstí jsem si dělal poznámky a čekal, až vše dovypráví a odepne si ze svého zápěstí hodinky, kvůli kterým jsme se koneckonců sešli.

Než tak udělal, stihl mi prozradit, že pochází z města Rovno na západě Ukrajiny, že hodinářské řemeslo přijal po svém dědečkovi, s nímž trávil v hodinářství svůj volný čas už od 11 let, a že hodinářskou školu málem nestudoval, protože za veškerou výuku se musí platit. Naštěstí ale objevil španělské lyceum Institut Mare de Déu de La, kvůli kterému se však musel naučit bleskurychle Španělsky.

To celé samozřejmě nepadlo vniveč. Kromě toho, že se mu podařilo školu dodělat, zároveň si zařídil v Barceloně praxi, jež by mu leckdo mohl závidět. Ujal se ho totiž samouk, nicméně dnes velmi uznávaný hodinář Aniceto Jiménez Pita, jež je mimo jiné bývalým členem uskupení Académie Horlogère des Créateurs Indépendants, AHCI.

Po návratu ze Španělska se Tymofii Dolia věnoval servisu prémiových hodinek, což mimochodem dělá dodnes. Jeho rukama tak prochází nejrůznější komplikované kousky od Breguet, Franck Muller, IWC a nedávno mi posílal dokonce i video minutové repetice od Parminigani Fleurier.

Mimo to ale pracuje na vlastních hodinkách, o čemž se mohl přesvědčit na vlastní oči každý návštěvník pražského salonu SEW, kde po boku 28 vystavujících značek prezentoval u vlastního hodinářského stolu hýčkané řemeslo. Kromě toho, že na místě párkrát složil a rozebral strojek, vytvářel si z tvrzeného ocelového plátu hodinové a minutové ručky využívající koncepci těch Breguetových, nicméně v jiných poměrech.

V jeho podání jsou totiž daleko robustnější a opravdu předimenzované. Navíc u minutové pracuje s protivahou nesoucí taktéž motiv kruhu – což trochu v některých okamžicích narušuje snadné odečítání času, ale je to autorský záměr.

První funkční prototyp, který tradičně nádherně nafotil TempusX, byl postaven na základu automatu ETA Valjoux 7750 a právě různé variace a úpravy Valjoux budou využívány i do budoucna. Tim sice touží po vlastním strojku, ale od vize k realizaci je ještě hodně dlouhá cesta, a v tomto případě vskutku nelehká.

Pro své Proto Dolia’S ale sám vytváří mnoho dalších dílů hodinek. Číselník z hodinářské mosazi vznikl kombinací dvou technik, a tak v rámci motivu jin a jang promlouvá hammering v mosazné části a pískování s následným rhodiováním v té druhé. Vlastní jsou i již zmiňované ručky, stejně jako tlačítka chronografu a korunka. Ocelové pouzdro (904L) prototypu bylo dělané u kolegy hodináře na Ukrajině, což bylo nyní z pochopitelných důvodů nutné nahradit, a tak pro produkci určenou zákazníkům sáhl po kontaktech ve Španělsku.

Motiv z číselníku, který tak trochu ignoruje stupnice chronografu, se pak opakuje i na vlastním bronzovém rotoru, který překrývá celou plochu strojku a je možné sledovat jej skrze transparentní dýnko, a to včetně linie šroubků uchycujících vahadlo.

Na koženém řemínku z kůže slona, samozřejmě s vlastní sponou, vznikne pouze deset exemplářů. Cena se bude pohybovat kolem šesti tisíc euro. Pokud patříte mezi ty, kteří je chtějí, dejte vědět a zařídíme. Osobně jsem si je vzal na zápěstí na vyhlašování cen GPHG v Ženevě, kde jejich vzhled a zpracování pár sběratelů zaujalo.