Podzim patří bezesporu hodinkám. Výstavy jsou v plném proudu a spolu s nimi i návštěvy hodinářských manufaktur. Ty se stávají čím dál tím vzácnějšími, neboť většina hodinářských domů nemá dostatečnou kapacitu lidí, kteří by návštěvníky prováděli a vysvětlovali jim krok za krokem vedoucí k tvorbě hodinek. O tom, že nejsou lidi a nikdo nic nestíhá, dávno víme své… Mně se tedy výlet pro partnery a přátele uspořádat podařilo, a to právě i díky Chronoshopu, tak díky… A aby toho nebylo málo, vyrazili jsme vstříc malebnému městečku Glashütte v prvotřídních elektrických vozech Mercedes-Benz EQS.

Rána bývají krutá, a to nemusí být ani opilcova. Sraz před osmou ráno u showroomu Mercedes-Benz v Praze 4 dal zabrat asi všem. Mimochodem víte, že se automobilce podařilo pojmenovat ulici, na které sídlí? Daimlerova. No, a to asi nevzniklo jen tak náhodou, že..? Odjezd byl plánován na 8:00 a před ním bylo potřeba převzít si vozy, seznámit se s nimi alespoň trošku a taky se hlavně seznámit navzájem, i když jsme byli jen malou skupinkou (upřímně řečeno, velké skupiny většinou najednou do hodinářských manufaktur nepustí a bývá zvykem držet se ve skupinkách tvořenými maximálně patnácti lidmi). Vše se podařilo a vyrazili jsme. Naší „Top Class Experience Ride“ flotilu tvořily dvě EQE 350 4MATIC SUV, jedno EQS 450 4MATIC SUV a sedan EQS 580 4MATIC. Fantazie.

Zážitková vyjížďka do říše hodinek měla jednoduchá pravidla. Na parkoviště před rodinnou manufakturou Mühle Glashütte bylo potřeba být nejpozději v 10:00. Cílem ale bylo cestou vyzkoušet, co motory našich elektrických ořů dovedou, ale opravdu chytře – respektive tak, aby nikomu nechodily pokuty. Má posádka v EQE 350 4MATIC SUV vsadila na klikaté cesty druhé třídy linoucí se od sjezdu dálnice až do Glashütte. Vědomi si rozmístění kamer v okolních vesnicích, bylo zřejmé, že na silnici v lesích se můžeme rozvášnit. Právě „Třistapadesátka“ nabízí ze všech elektromobilů automobilky nejefektivnější pohon s inteligentní rekuperací a odpojováním přední nápravy. Mimochodem, mimo dálnice, v klidnějších pasážích, činila naše spotřeba kolem 20 kWh. Na jedno nabití jsme tak pohodlně zvládli dojet z Chodova do Glashütte a zpět.

Blíží se desátá hodina a my přijíždíme na okraj městečka Glashütte. Naše první štace je tak trochu mimo centrum a nachází se jen kousek od cedule značící vjezd do města. Ohromný nápis na fasádě Nautische Instrumente Mühle Glashütte hlásá, že jsme na správné adrese a dokonce jsou pro nás připravena parkovací místa u dobíjecích stanic. To ale nepotřebujeme, kapacita baterie stále hlásá něco pře 60 %. Přesto nás kráčí přivítat osobně Thilo Mühle, CEO rodinné společnosti, a aktivně se nám snaží s případným nabitím pomoc.

Lačni po zážitcích se však snažíme urychlit odchod z parkoviště a věnovat se hodinkám – jak jinak, že? Vstupujeme do budovy a vcházíme do prvního patra, kde se ve vstupní hale nachází firemní muzeum odkazující na dlouhou historii rodiny, stejně jako na hodinky, které začala značka tvořit až po pádu Berlínské zdi. Dáváme kafe, čaj, snídani a jdeme na věc.

Komplex několika budov neslouží pouze jako studio tvorby náramkových hodinek, ale část produkce společnosti je stále dedikována tvorbě námořních instrumentů a chronometrů. Vždyť právě díky nim se rodina Mühle rozhodla rozšířit výrobu. Ta je právě zde. Hned u vchodu se nachází několik CNC vyrábějících základy pro různé komponenty strojků. Ačkoli vsází Mühle Glashütte převážně na dodávky od značky Sellita, tvoří si sama například můstky systému automatického nátahu, vlastní mikroregulační systém woodpecker neck a k němu náležící můstek setrvačky, ale také třeba rotory.

Ačkoli většina hodinek značky disponuje prořezávaným rotorem jednotného designu, pro některé limitované edice partnerů vznikají s jejich vlastním logem zde, ať už je to letecká společnost Lufthansa, automobilka Mercedes-Benz nebo třeba výrobce sportovní módy Bogner.

Povrchová dekorace však vzniká až o patro výše, ostatně stejně jako kompletace celých strojků. Ta je rozdělena na tři úseky. V jedné sekci totiž dochází pouze a jen k přípravě zmiňovaného datlího krku, tedy mikroregulace setrvačky, v další pak dochází ke konstrukci pouze a jen základních automatů a edicí s GMT ručkou, přičemž poslední je zcela oddaná konstrukčně složitějším chronografům.

Při průchodu podkrovními ateliéry nechybí ani pohled na uchycení číselníků, finální zapouzdření a kontrolu. Těm se však budeme detailněji věnovat na následné zastávce, a tak relativně rychle procházíme výrobou, abychom stihli ještě prostudovat celou kolekci. Každopádně ve 12:15 nás čeká v sousedství oběd, a čas zde letí neuvěřitelně rychle. Místní hodináři však seřizují hodinky s přesností maximální odchylky 0 až + 8 sekundu za den, počítají tedy s tím, že pozdě se nikam nesmí přijít.

Přejíždíme necelé dva kilometry – přesně na druhou stranu městečka Glashütte. Vítá nás velkorysé parkoviště u manufakturní budovy Union Glashütte. Report z té sepíšu již brzy.