Ve světě, kde se moderní technologie často ocitají v opozici vůči tradičním řemeslům, existují výjimky, které dokazují, že obojí může koexistovat ve vzácné harmonii. Německá značka Sinn Spezialuhren, známá svým důrazem na preciznost a inovace, tento princip naplňuje nejen v produkci, ale i ve svém vzdělávacím programu.

Nejnovějším důkazem je výjimečný učňovský projekt – výroba kyvadlových nástěnných hodin, do nějž se mladí hodináři pouštějí od úplných základů až po finální montáž. A právě tento projekt nemá v rámci odborného vzdělávání v Německu obdoby.

Učení, které má smysl
Pod vedením školitelky Jessicy Schmitt a zkušeného hodináře Hermanna-Josefa Müllera se učni ponořili do každého aspektu stavby: od konstrukce strojku, přes výrobu ciferníku, ruček a kyvadla až po návrh a montáž dřevěné skříně.

Zatímco běžné výukové modely často končí jako bezejmenné pokusné kusy, zde každý komponent slouží konkrétnímu účelu – stát se součástí plně funkčního hodinového mechanismu. Tento fakt dramaticky zvyšuje motivaci i pocit odpovědnosti u všech zúčastněných.

Náročný start
Myšlenka projektu vznikla již v roce 2021, kdy Müller hledal způsob, jak výuku posunout za hranice běžných osnov. Výběr padl na kyvadlové hodiny, protože nabízejí ideální kombinaci potřebných hodinářských dovedností a truhlářských prací.

Ovšem už při plánování se objevily první komplikace – například chybějící výkresy nebo vhodné referenční modely. Pomohl až rozebraný starý regulátor, jehož části byly pečlivě zaměřeny a překresleny do CAD dokumentace.

Kde nejsou stroje, pomůže vynalézavost
V roce 2022 se do práce pustili první učni. Brzy se však ukázalo, že bude potřeba speciální stroj na výrobu ozubených kol – dnes již téměř relikvie. Po dlouhém pátrání byla jedna funkční frézka nalezena ve Švýcarsku. Byla stará, ale stále použitelná. I tak chyběla klíčová příslušenství, která si tým musel navrhnout a vyrobit sám v dílnách Sinn ve Frankfurtu nad Mohanem. Projekt si vyžádal i další investice do hodinářského soustruhu a přesné stolní vrtačky – schválené osobně ředitelem Lotharem Schmidtem.

Učení se praxí – někdy i pokusem a omylem
Mnohé komponenty se musely vyrobit opakovaně – nejen kvůli přesnosti, ale i kvůli nabytí potřebné zručnosti. Například při výrobě kyvadla z uhlíkové oceli bylo nutné vymyslet zcela novou techniku spojení materiálů. Další problém nastal při zjištění, že dělicí deska frézky postrádá důležitý roztečný kruh. Řešení? Učeň sestrojil novou dělicí desku včetně příslušenství pro přesné použití.

Podobně kreativní přístup se uplatnil při výrobě paletové kotvy Grahamova kroku, kde školitelka Jessica Schmitt navrhla a vyrobila vlastní úhloměr pro přesné řezání. Když pak přišel čas na depthing (určení správných vzdáleností mezi koly), pomohl speciální nástroj zakoupený na online aukci.

Truhlářství jako druhý obor
Vrcholem projektu se stala výroba dřevěných skříní – z dubu, ořechu a třešně. Učni se v rámci semináře naučili základům povrchové úpravy, broušení a olejování. Výsledkem je každé pouzdro jedinečné, stejně jako hodiny samotné. Každý účastník si navrhl ciferník i ručky podle vlastního vkusu, čímž vznikla malá hodinářská galerie originálů.

Kompletní výroba v režii učňů
Projekt dosáhl plné „vertikální integrace“ – od surového materiálu po hotový produkt. A právě v tom spočívá jeho unikátnost. Zatímco běžné hodinářské vzdělávání využívá připravené součástky, učni v manufaktuře Sinn vše vyrobili sami – od ozubených kol až po kotvu. Taková zkušenost nejen že překračuje rámec běžné přípravy, ale zároveň zvyšuje šanci na úspěch u závěrečných zkoušek a v budoucí praxi.

Investice do budoucnosti řemesla
Projekt má také symbolický význam – podporuje řemeslnou tradici, která byla v roce 2020 zapsána na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Pro společnost Sinn je to potvrzení jejich dlouhodobé vize: uchovat umění hodinářství i pro příští generace. Přestože samotná výroba hodin nepřináší firmě přímý ekonomický užitek, slouží jako inkubátor dovedností a loajality, což se z dlouhodobého hlediska vyplatí.

Nová generace na vzestupu
Zajímavé je i osobní propojení: Jessica Schmitt, která dnes vede výcvik, byla sama před čtrnácti lety jednou z učnic v dílnách Sinn. Dnes se podílí na vedení týmu a inovacích v projektu. Sama přiznává, že mít tehdy možnost stavět vlastní hodiny, byl by to její sen.

Kyvadlové hodiny však zůstávají i po dokončení prvního modelu živým projektem. Druhý prototyp už nese konstrukční změny navržené samotnými učni – včetně skeletovaných můstků, které zpřístupňují pohled na krokový mechanismus. A to je podstata hodinářského ducha: neustále hledat lepší řešení a chápat mechaniku jako výzvu i radost zároveň.