Tak trochu génius Richard Svitalský má namočené prsty v mnoha projektech. Čtyřlístek, Sedmikráskov, Šikulka, ale i hodinářské motivy pro KlokArt – to vše pochází z jeho produkce. Jedinečný smysl pro humor se projevuje v každém detailu jeho tvorby. A to je dobře. Je totiž na první pohled rozpoznatelná, autentická. Nám se naskytla možnost ho vyzpovídat, koukněte na písmenka níže…
Vaše ilustrace mnoho lidí zná, aniž by tušilo, že jsou právě vaše. Pokud vím, kreslil jste například zajíce Zazu. Jak jste se k němu dostal?
Začínal jsem jako karikaturista pro různé deníky. Táhlo mě to ale vždycky ke komiksům. Podařilo se mi vyhrát pár soutěží a drze jsem zaklepal na dveře redakce Čtyřlístku a oni mě přijali. Tenkrát nikdo nechtěl kreslit komiksy pro děti. Všichni chtěli kreslit Batmana. Konkurence tudíž nebyla zase tak velká. Ve Čtyřlístku jsem se hodně naučil. No a televize Nova tenkrát vyhlásila konkurz na ilustrátora komiksu se Zajícem Zazou. Dozvěděl jsem se to pozdě a pozdě to i poslal, přesto si pan Železný vybral mě. Byla to super spolupráce a potkal jsem tam spoustu skvělých lidí.
Kam směřovaly od této tvůrčí činnosti vaše kroky dál?
Následně jsem se dostal do vydavatelství RF Hobby, kde jsem postupem času kreslil ilustrace možná až pro dvě desítky časopisů. Zmínil bych hlavně ilustrace pro speciální edici History Revue, pro kterou jsem maloval portréty osobností na obálky či různé infografiky. Samozřejmě jsem ale také zůstal u komiksů. Byl jsem u zrodu časopisu Junior 21. století, pro který jsem krom komiksů vytvářel i plakáty, vystřihovánky, doprovodné ilustrace, hry a prostě všechno, co bylo potřeba. No a posledních pár let mě v tomto vydavatelství nejvíc zaměstnává časopis Šikulka, který je zaměřen pro předškolní děti.
A co vaše další činnost?
Ilustroval jsem několik knížek pro děti i pro jiná nakladatelství. Jedna nová by snad měla vyjít ještě před Vánoci. Nejvíc času jsem asi strávil nad knihou komiksů Sedmikráskov. Čtenáři Čtyřlístku znají tento komiks dlouhá léta. Nechtěl jsem však udělat knížku jen jako kompilaci starých příběhů, kterých je už víc jak 170. Chtěl jsem, aby ty příběhy držely víc pohromadě, a tak jsem prostě udělal Sedmikráskov úplně od začátku. Vzal jsem staré příběhy, podíval se na ně znova z jiného úhlu, spojil je k sobě a vznikl zcela nový komiksový Sedmikráskov. Netuším však, jestli zvládnu nakreslit další díl, protože mám v hlavě spoustu jiných nápadů a mám málo času na jejich realizaci.
Sedmikráskov je famózní svět, ve kterém se problémy řeší za pomocí magie. Nebo že by za pomoci magie spíš vznikaly? Ať tak či onak, řešení šlamastik vždy provází až fantasy humor. Kdo byl vaší inspirací pro vytvoření jednotlivých hrdinů?
Když jsem začínal komiks Sedmikráskov pro Čtyřlístek kreslit, tak u nás na trhu moc komiksových vzorů nebylo. Internet taky nebyl, takže dost velký pravěk. Znal jsem v té době Asterixe, Šmouly, podařilo se mi sehnat nějakého kačera Donalda nebo Leonarda a to bylo asi tak všechno. Takže vesnička Sedmikráskov je kompilací všeho. Chtěl jsem to ale mít víc ulítlí, žádný nudný pohádky. Mám rád černý i anglický humor. Občas mě museli v redakci krotit, ale nijak mě neomezovali a dovolili mně dělat se svými hrdiny spoustu šílených věcí.
Kromě samostatné knihy Sedmikráskov se objevují dobrodružné příběhy prince Dyka, čaroděje Samuela a Vosáka také pravidelně ve Čtyřlístku, na jehož příbězích se také velmi významnou formou podílíte. Co to všechno obnáší?
Nakreslit knížku Sedmikráskov bylo mnohem náročnější, než udělat šesti stránkový komiks, ale jinak je to celkem podobná práce. Nejdůležitější je vždy první nápad, o čem to bude. Vymyslet námět dá dost práce. Psaní scénáře mi už takový problém nedělá. Když vím, o čem to bude, tak to jde samo. Nemusím nad tím moc přemýšlet, prostě to vidím rozvržené. Takže si nakreslím nejdřív rozvržení obrázků a kompozice, pak následuje skica, obtahy a barvy. Každou stranu kreslím tedy asi třikrát a pak ještě barvím a stínuju. Ta cesta je poměrně dlouhá, než se komiks dostane do tiskárny.
Máte i nějakou literární tvůrčí činnost? Nebo je vše spíše o ilustracích a komiksu?
Popravdě jsem původně chtěl být spisovatelem a ne ilustrátorem nebo komiksovým kreslířem. Dlouho jsem váhal a občas jsem psal články pro noviny a hrozně mě to bavilo. Ale když jsem dostal pár prvních honorářů za texty, tak mě to nadšení přešlo, protože tenkrát jsem si vydělal mnohem víc za jednu karikaturu otištěnou v novinách, než za půl stranu textu. Literární ambice mám ale pořád. Napsal jsem knihu, která zatím nevyšla, protože je potřeba najít čas a dodělat úpravy. Ale určitě bych se ke psaní chtěl vrátit. Možná proto dělám komiksy, protože tam můžu psát i kreslit.
Před třemi lety jste spojil své jméno s Fondem ohrožených dětí a začal vytvářet ilustrace výrazně ovlivněné hodinářským světem pro jejich charitativní trička KlokArt. Jak náročný je to proces?
S tím projektem za mnou přišel Honza Lidmaňský, velký fanoušek hodinek a také Čtyřlístku. Popravdě se mi asi moc nechtělo, protože kreslení technických věcí jako jsou letadla, auta nebo hodinky nemám moc v lásce. Ale důležitější než hodinky je tam vždy nějaký nápad a to mě zase baví. Hrát si s tím tématem. Takže nakonec z jedné ilustrace se stal dlouhodobý projekt, ze kterého mám vážně radost. Můžu si hrát a vymýšlet a ještě to udělá pak někomu radost a pomůže dobré věci. Kreslení hodinek nemám pořád rád, to se nezměnilo, ale přesto tenhle projekt miluju a těším se na další ilustraci.
Prvním námětem byly hodinky Seiko Tuna, z nichž se vylévala voda vycházející z volné interpretace obrazu Velká vlna u pobřeží Kanagawy. Následovaly digitálky Casio CA-53W, jejichž vyobrazení po boku supersportu DMC DeLorean mělo přinést na hruď atmosféru filmu Návrat do budoucnosti. Posledním projektem pak byly chronografy Certina DS Cascadeur s motorkou, která připomínala jejich první inzertní vizuál. Můžete prozradit, na jaký další motiv se můžeme těšit příště?
Opět čerpáme z historie a tentokrát to bude moje milovaná cyklistika. Nápad na ilustraci mi napadl docela rychle, jen jsem ho musel několikrát překreslit, protože ne vše, co se vám v hlavě urodí, pak na papíru vypadá dobře. Nakonec jsem s tím ale spokojený a těším se, až to bude venku a třeba to i někoho potěší.
Jaké hodinky sám nosíte a proč vám přirostly k srdci?
Kdysi jsem si zamiloval hodinky Festina. Mají takový elegantně sportovní vzhled. Před pár lety jsem objevil značku Union Glashütte a ta mi učarovala. Musím říct, že snad nemají hodinky, které by se mi nelíbily. Líbí se mi design i čistota provedení. Asi to zní jako z reklamního letáku, ale Uniony mám vážně rád. Prostě se jim daří dělat hodinky tak, jak bych je asi dělal já, kdybych mohl a kdybych rád kreslil technické věci (smích).
Kromě vaší práce, existuje nějaký současný tvůrce komiksů, jehož práci byste doporučil?
Ve Čtyřlístku se myslím sešla dobrá generace komiksových kreslířů. Dan Černý, Nikkarin nebo Petr Kopl jsou určitě skvělí. Z těch nečtyřlístkovských mě překvapil mile Karel Osoha. A z těch zahraničních budu na prvním místě jmenovat Billa Wattersona a jeho Calvina a Hobbese. Doporučuju také komiksové stripy Wallace the Brave od Willa Henryho. Miluju komisovou sérii Mýty a mnoho dalších komiksů a knížek, které bych tu všechny vyjmenovával asi hodně dlouho.