Často se setkáváme s otázkou, jak je možné, že se navigační chronograf 903 St od firmy Sinn tak nápadně podobá populárnímu modelu Navitimer, který znají všichni vyznavači značky Breitling. Vyskytují se i názory, že jde o okopírovaný design či nápodobu. Skutečnost a historie je jiná, složitější a také zajímavější. Značka Sinn z ní vychází s čistým štítem. Kde se tedy vzala ta podobnost? Přečtěte si zajímavý blog na toto téma od Michaela Vinoviche, k jehož přetištění jsme získali laskavé svolení.

Není Sinn 903 vlastně Navitimer? Krátká odpověď zní: záleží na tom. Dlouhá odpověď bude zahrnovat lekci z historie, nikoliv Sinnu nebo modelu 903 ale Navitimeru značky Breitling a jejím firemním vlastnictví na konci 70. let 20. století. Ikonický Navitimer, představený v roce 1952 firmou Breitling a vyráběný pro Asociaci majitelů letadel a pilotů (AOPA), upevnil spojení značky s letectvím a stal se tak jedním z pilířů značky Breitling, jak ji známe dnes. Ale vše nebylo vždy pro značku sídlící nyní v Grenchenu růžové. I na Breitling přišly v sedmdesátých letech v době tzv. quartzové krize těžké časy, takže nejprve musel propustit zaměstnance a nakonec byla celá firma prodána Ernestu Schneiderovi, vlastníku značky Sicura. Ale příběh je ještě komplikovanější, než jak pojednává standardní heslo ve Wikipedii. Kontaktoval jsem Alberta Wajse z Ollech & Wajs Company v Zürichu a pětaosmdesátiletý veterán hodinářského průmyslu mi převyprávěl svoji historii spojenou s firmou na pilotní hodinky a speciálně pak svoje angažmá kolem modelu Navitimer.

„Willy Breitling byl džentlmen“.

Když začala značka Breitling koncem sedmdesátých let bojovat se slabými výsledky, vložil pan Breitling do firmy své vlastní peníze, aby předešel propouštění, ale stálý pokles prodejů mechanických hodinek znamenal, že společnost musela v roce 1979 zavřít své brány. Standardní verze příběhu říká, že firmy Sicura a Sinn koupily práva na Navitimer, ale pan Wajs tuto verzi ještě rozšiřuje: „Pan Schneider koupil jen práva ke značce; zásoby byly prodány Sinnu, Ollech & Wajs a ještě další firmě. Zásoby Breitlingu zahrnovaly pouzdra a číselníky, takže jsme dál prodávali hodinky sestavené z těchto dílů ale s rebrandovanými číselníky a korunkami.“

Pan Wajs vlastně dodnes pokračuje v prodeji pilotních hodinek vyrobených dle specifikací předcházejících rok 1980. „Breitling vyrostl. V jeho stínu jsem byl schopen prodávat ten design tak, jak byl.“ Když se zásoby, které nakoupil od Breitlingu, vyprodaly, pokračoval pan Wajs v odběru pouzder a dílů od stejných výrobců, od kterých nakupoval i Breitling. Důležitým bodem je, že Sicura nakoupila pouze práva značky, nikoliv zásoby. Sinn koupil od Breitlingu pět set pouzder, když značka přestala být Breitlingem a následoval stejný model jako Ollech & Wajs, tzn. prodával rebrandované Navitimery a posléze začal inovovat technologii, kterýžto proces akceleroval po roce 1993, kdy firmu Sinn převzal Lothar Schmidt. Když nový Breitling vznesl v devadesátých letech proti značkám Sinn a Ollech & Wajs žalobu, spor byl o intelektuální vlastnická práva na kruhové logaritmické pravítko, které je onou slavnou částí designu modelu Navitimer. Breitling ve své snaze zakázat Sinnu a panu Wajsovi  prodávat letecké hodinky s otočným logaritmickým pravítkem neuspěl, protože se jim nepodařilo prokázat, že tento design je skutečně výlučným intelektuálním vlastnictvím Breitlingu. Vlastní hodinky pana Wajse „byly ve skutečnosti inspirovány kapesním posuvným pravítkem, které tehdy prodávala AOPA.“ Název Navitimer však jakožto součást značky zůstal reinkarnovanému Breitlingu.

Firma SINN si od roku 1961 tiše buduje hvězdnou reputaci produkcí jedněch z nejlepších smysluplných nástrojových hodinek, jaké lze dnes koupit. Člověku v Kanadě budiž odpuštěno, že o nich moc neví, protože oficiální severoamerický distributor sídlí ve Spojených státech. Příležitost vidět Sinn na ruce je zde tedy vzácná a i když budete mít to štěstí a najdete obchodníka, který bude mít nějaký kousek k dispozici, nebude to s výhodami autorizovaného servisu a záruky. Podobně jako Ollech & Wajs ani Sinn nikdy nestavěl svůj prodejní model na široké síti prodejců.  Od začátku spoléhá na přímé prodeje svým zákazníkům a jedinou reklamní inzerci lze nalézt ve specializovaných médiích, jako je třeba newsletter AOPA. Jediný vlastní obchod si značka otevřela v roce 2015 poblíž své manufaktury. Tento nízkonákladový model umožnil firmě zaměřit se na inovace a kvalitu, což jsou přesně ty atributy, které ze Sinnu vytvořily nenápadného favorita jak mezi hodinkovými nadšenci, tak i lidmi, kteří skutečně potřebují vysoce odolné a spolehlivé nástrojové hodinky. Sinn dodával hodinky astronautům, speciálním policejním jednotkám a samozřejmě letcům a pilotům – viz certifikované pilotní série TESTAF. Jejich kredit je poctivě zasloužený, ale současné vzedmutí vlny zájmu (pokud to není příliš silné vyjádření) o tuto značku je také značnou měrou dáno současnou cenovou politikou švýcarských značek, které začínají být poněkud nedosažitelné. Milovníci hodinek jsou tak nuceni hledat skryté klenoty mezi německými hodinářskými firmami a Sinn je součástí poměrně krátkého seznamu výrobců, jejichž produktům se teprve v poslední době dostává té pozornosti, jakou si zaslouží.

A to mne přivádí zpět k hodinkám Sinn 903, které přistály v mé kolekci minulý rok. Model 903 St Navigation Chronograph, který je těžko k nalezení dokonce i na trhu s použitými hodinkami, stále trpí mezi majiteli a potenciálními kupci jakousi žárlivostí na Navitimery, takže na diskusních fórech převládají vlákna typu „který model bych si měl koupit?“. Prodejci mají při hledání potenciálního kupce často problém doložit historii, kterou jsem podrobně popsal výše, a sám musím přiznat, že jsem se do podobných debat také zapletl, když jsem se ke koupi modelu 903 rozhodoval. Navigační chronograf je k dispozici ve třech provedeních: verze 903 St s černým číselníkem, 903 St B E s modrým číselníkem a 903 St Silver s číselníkem stříbrným. Zvolil jsem černou verzi na náramku a musím říct, že jsem si rozbalování ještě nikdy tak neužil. Balení Sinnu je, jak se dá od střízlivé německé firmy očekávat, neokázalé ale elegantní. Pevný kartonový vnější box s texturou chrání etui z měkké imitované kůže, jež obsahuje kvalitní vystěžejkovač a pěkně provedený manuál. Tato brožura je poměrně obsáhlá, protože na prvních patnácti stránkách popisuje historii Sinnu a dlouze se věnuje návodu na užívání logaritmických funkcí, které jsou původním raison d’etre těchto hodinek.

Pouzdro o průměru 41,5 milimetru je na všech nahoru orientovaných plochách leštěné a na plochách bočních má velmi jemnou, téměř saténovou úpravu. Výška je 14,5 milimetru, protože pouzdro musí pojmout mimo jiné výše zmíněnou logaritmickou stupnici. Vroubkovaná luneta, kterou lehce převyšuje klenuté safírové antireflexní sklo, svádí k domněnce o její pohyblivosti, ale  je to jen iluze. Výpočty jsou prováděny prostřednictvím korunky na pozici 10, jež ovládá vnitřní otočnou stupnici. Ovládání je hladké, i když trochu náročné. Modlete se, abyste nemuseli provádět jakékoliv výpočty ve stavu nouze. Nejprve tedy musíte zjistit, jak se stupnice pro záchranné výpočty vlastně používá, a za druhé, umístění korunky na pozici 10 znamená, že musíte pro správné nastavení stupnic použít obě ruce. Takže i za předpokladu, že jste v ovládání tohoto předchůdce kalkulátoru machři, tak v tuto chvíli jste již se svým letadlem pravděpodobně dávno havarovali. Nejdůležitějším, co na těchto hodinkách stojí za pozornost, je číselník. Díky spoustě indexů logaritmické stupnice působí hodinky výrazně technicky a štíhlé ručky mohou odečet času pro stárnoucí oči učinit poněkud náročnějším. Ale z estetického hlediska je číselník devětsettrojek uspokojivým designovým cvičením, co se týče vyváženosti, textury i barvy. Číselník je vyráběn v komplikovaném procesu, jenž sestává z pětatřiceti kroků, mezi které patří elektrogalvanické stříbření indexů a niklování samotného číselníku. Černé partie mají díky jemné radiální textuře téměř sametový charakter. Černému číselníku dodává akcent zvýrazněná arabská číslice 12, hůlkové indexy, malý vteřinový subciferník na pozici 9 a dva sčítače na pozicích 3 a 6. Nenápadné datové okénko je umístěno na půl páté a jeho provedení bílá na černé koresponduje s celkových barevným schématem číselníku. Šroubovací dýnko s průhledem umožňuje sledovat převážně monochromaticky laděný ale dekorovaný rotor a strojek.

Sinn 903 je věrný designu Navitimerů ze sedmdesátých let, ale může se opřít o skutečně přesvědčivé technické specifikace, které sedmdesátá léta samozřejmě výrazně překonávají: kalibr SW 500 má frekvenci 28800 kmitů za hodinu, hodinky jsou vodotěsné do  100 metrů, jsou odolné vůči podtlaku, nárazům a magnetickému poli dle norem DIN (Deutsches Institut für Normung). Jinými slovy, tyto hodinky překonávají Navitimery v každém ohledu a to za cenu, která je téměř o polovinu nižší, než byste zaplatili u Breitlingu. Stále ještě narazíme na silný postoj, který odmítá faktické argumenty ve prospěch Sinnu kvůli autenticitě a historii Breitlingu. Problém s tímto postojem je ten, že jak jsem zjistil, ani skutečné Navitimery v butiku Breitling nejsou vlastně Breitling nýbrž re-brandovaná Sicura. To je drsné vyjádření, ale historie, o které se domníváte, že s Breitlingem dostáváte, končí v roce 1979, kdy Willy Breitling firmu prodal. Sinn 903 a letecké hodinky prodávané firmou Ollech & Wajs jsou ve skutečnosti autentičtějšími inkarnacemi posledních Navitimerů než ony (velmi pěkné) hodinky, které se dnes pod tímto jménem prodávají.

Převzato s laskavým svolením z: http://www.watchpaper.com/2016/03/20/navitimers-and-navigation-chronographs/

Překlad: Zdeněk Böhm