Švýcarsko-německá značka Hanhart je známá svými vysoce přesnými, spolehlivými a robustními hodinkami pro použití ve vzduchu, na zemi i na moři. Spojuje špičkové švýcarské a německé technologie a řemeslné techniky s dlouholetou tradicí a odborností vlastní manufaktury, která má svůj původ v hodinářském podniku založeném Johannem A. Hanhartem v Diessenhofenu v roce 1882. Nově, po 141 let své existence, rozšiřuje portfolio hodinářství Chronoshop. A my máme ohromnou radost.

Společnost Hanhart, která dodnes zůstává předním výrobcem prémiových hodinek, nejenže v roce 1924 uvedla na trh první cenově dostupné mechanické stopky, ale ve svém výrobním závodě v Gütenbachu v jižním Německu začala také v rané fázi vyrábět i náramkové hodinky.

Patřil k nim jednotlačítkový chronograf „Calibre 40“ a legendární pilotní chronografy „Calibre 41“ a „Tachy Tele„, jejichž vznik se datuje do roku 1939. Tyto chronografy mají bohatou historii a dnes se jejich reedice staly vyhledávanými sběratelskými kousky.

Než tiše opustil byt, políbil ji láskyplně na čelo, zatím co spala. Když se v hangáru podíval na své hodinky Hanhart, přelétl mu přes rty úsměv: tlačítko jim natřela červeným lakem na nehty, aby na ni vždycky myslel a vrátil se živý a zdravý…

To je legenda, která se skrývá za červeným tlačítkem chronografu – výrazný detail, který charakterizuje Hanhart od roku 1938, kdy společnost poprvé představila své chronografy. Tlačítko bylo nalakováno zejména proto, aby se zabránilo nechtěnému vynulování stopek piloty.

Během druhé světové války nosili piloti a námořní důstojníci chronografy Hanhart, které zvládaly odolat těm největším nástrahám vojenského života.

Kromě toho společnost – stejně jako prakticky celý německý hodinářský průmysl – dodávala svou produkci armádě, a to jako vojenský materiál. Nicméně na konci války v roce 1945 byly podniky ve Schwenningenu a Gütenbachu, které se nacházely ve francouzské okupační zóně, vyrabovány a zcela rozebrány. Většina strojů a konstrukčních výkresů byla odvezena do Francie. Willy Hanhart byl pod smyšlenou záminkou na deset měsíců uvězněn a jeho podnik byl nuceně zlikvidován. Jeho daňoví správci mu doporučili, aby vyhlásil bankrot.

Místo toho se po propuštění s podporou své ženy Gertraud pustil do rekonstrukce továrny v Gütenbachu, kde sídlí manufaktura i firemní muzeum dodnes. V roce 1947, kdy měl být znovu zatčen, uprchl do Švýcarska a do Německa se vrátil až v roce 1949. Během těchto dvou let získal první stroje výměnou za náramkové hodinky a jeho zaměstnanci shromáždili z bezpečných úkrytů původní mechanické strojky, a to spolu s drobnými výrobními stroji, přípravky a nástroji, což znamenalo, že v roce 1948 mohla být obnovena výroba věhlasných chronografů.

Na zakázku z Francie vyráběl chronografy Hanhart „Admiral“ určené zejména pro lékaře a vojenské důstojníky. Přesné hodinky byly dodávány také německému námořnictvu. Počátkem padesátých let se výroba opět rozběhla na plné obrátky a Hanhart se stále více soustředil na výrobu mechanických stopek, aby si záhy získal fenomenální postavení v oblasti sportovní časomíry.

Dnes se továrna v Gütenbachu uprostřed Černého lesa pyšní vlastní výrobou nástrojů, díky nimž si Hanhart vyrábí i některé vlastní díly pro své hodinky, a to od nejmenších ozubených koleček až po základové desky.