Japonsko nepochopíš. Když jej navštívíte, procestujete, ochutnáte, stále většinou zůstává pro Evropana izolovaným ostrovem, specifickým, vzdáleným a těžce uchopitelným světem. Večer před odletem si pouštím film Ztraceno v překladu, abych se naladil. Zítra je sobota, letiště Praha, přes Frankfurt do Tokio Haneda, 13 hodin ve vzduchu, příští sobotu jsem zpátky. V týdnu musím stihnout Tokio, dvě továrny na hodinky, spát průměrně 3 hodiny denně, zkusit co nejvíc z japonské kuchyně. Nejsem náruživý cestovatel, nemám rád létání, ale jsem vášnivý jedlík a milovník hodinek. Japonsko bylo díky filmu Sofie Coppoly a Murakamiho knížkám už dlouho místem, které jsem chtěl navštívit. Na cestu do Japonska jsem byl pozván firmou Seiko a českým distributorem, abych se seznámil s jejich hodinářskou tradicí, řemeslem a uměním. Moje zpráva z výletu je trochu o Japonsku, jídle a hodinkách. Pokračování textu Láska k pomíjivému, cesta za krásou japonského hodinářství →