V minulém článku jsme se zabývali výběrem těch pravých potápěčských hodinek na léto. Sám jsem mezi nimi měl dva obrovské favority, které se mi nakonec k mé radosti podařilo otestovat. 

Před necelými dvěma týdny jsem se po dvou měsících vrátil z míst, kde letní teploty jen velmi zřídka klesají pod 30°C. Při pohledu na teploměr za oknem mě mrazí. Venkovní teplota 12°C a propršený víkend mi napovídá, že léto je již definitivně za námi a podzim klepe na dveře. Na můj vkus to je trochu depresivní počasí, které mi však poskytuje prostor pro rekapitulaci léta, které se neslo ve stylu našich hashtagů #wristshotordie a #natostrapmadness. Pokud nás sledujete na Instagramu, tak trochu tušíte, o čem je řeč a zároveň už dávno víte, jaké hodinky mě během léta doprovázely… ;)

První červencová neděle, 4:20 ráno, téměř 1300 km do cíle. Okamžik, na který jsem dlouho netrpělivě čekal, je tady. Již po několikáté vyrážíme do oblasti plné nádherných měst, malebných vesniček s úzkými uličkami plných koček a skvělého vína, do Toskánska. Cesta utekla rychle, i s přestávkami trvala zhruba patnáct cvaknutí. Ano, mé zápěstí zdobily hodinky s funkcí „jumping hour“. Letošní novinka a zároveň první potápěčské hodinky značky MeisterSinger, model Salthora Meta X s označením SAMX902GR, o kterém jsme psali zde.

První wrist shot přišel na řadu už někde mezi Brnem a Vídní, role fotografa se ujala má lepší polovička.

Další wrist shot na odpočívadle v Rakousku; pomalu začínám objevovat krásu nových MeisterSingerů.

Tyto hodinky se ke mně vlastně dostaly naprostou náhodou, o to větší jsem z nich měl radost, protože si mě získaly již na jaře v Basileji. Přede mnou je testoval hodinářský guru Jan Lidmaňský (@watch_the_food). Na konci června jsme v Chronoshopu pořádali summer party. Zúčastnil se i Matthias Schenkel z MeisterSinger, který měl s sebou téměř kompletní kolekci a především nám předvedl zajímavou prezentaci o hodinkách této německé značky. Jako překvapení jsme představili limitovaný model No.1 City Edition Prague 2017. Slovo dalo slovo a Salthory Meta X putovaly na testování do Chronoshopu. Díky Matthiasi!

Minirecenze hodinek Salthora Meta X

Téměř okamžitě po převzetí jsem z hodinek sundal originální kožený řemen, který mě, abych byl upřímný, moc neoslovil a nasadil výrazně zelené NATO, které korespondovalo se zelenými indexy a ručkou. Na specifické odečítání času jsem si zvykl během prvních deseti minut. Vysoký kontrast a velký číselník zaručují maximálně jednoduchý odečet. Díky funkci „jumping hour“ máte navíc neustálý pojem o čase, jelikož hodinky Vás každou hodinu upozorní lehkým cvaknutím. Nemusíte se na ně vůbec podívat a přesto víte, že právě odbila celá. Geniální a designově čisté řešení. Tato nástavba je nasazena na automatickém strojku ETA 2824-2, který zajišťuje spolehlivý a maximálně přesný chod. Denní odchylka u testovaného kusu byla opravdu zanedbatelná. Nerezové pouzdro je z větší části broušené. Leštěné hrany nám spolu s propracovaným dýnkem, které jakoby upadlo z ponorky, napovídají, že si na něm designéři dali záležet. Klenuté safírové sklo je orámováno jednosměrně otočnou lunetou s keramickou vložkou, jejíž indexy jsou luminiscenční. Kromě lunety jsou samozřejmě luminiscenční i indexy na číselníku, ručka a hodinový ukazatel. Luminiscence není vůbec špatná, nicméně nad ránem je už odečet, zejména hodin, poněkud komplikovaný. Celkově musím říct, že Salthory Meta X nad míru splnily mé očekávání a já si je zamiloval. Letní láska pod toskánským sluncem, jak má být. Když s nimi MeisterSinger na jaře přišel, téměř pro všechny to byl poněkud šok. Tato značka je přece známá pro své vysoce elegantní a výhradně společenské modely. Záhy však překvapivé pohledy ustoupily a vystřídaly je pohledy obdivné. Určitě nejsem sám, když řeknu, že z mého pohledu je to jeden z nejlepších počinů značky, který logicky navazuje na úspěšný model Salthora. Pokud hledáte originální potápky, které se vymykají zavedeným zvyklostem, už nemusíte hledat dál.

#wristshotordie

Jak už jsem naznačil, hlavním obsahem tohoto článku jsou tolik populární „wrist shoty“, kterých se mi během léta podařilo nafotit nespočetné množství a byla by škoda se o ně s Vámi nepodělit. Toskánsko je překrásné svou rozmanitostí. Na své si zde přijdou milovnicí historie, architektury, umění, vína, jídla a malebné krajiny…zkrátka všichni. Letos jsme vynechali toskánské klasiky, jakými jsou butik Panerai na Piazza di San Giovanni ve Florencii, Patek Philippe na Ponte Vecchio rovněž ve Florencii a IWC butik v Pise :) Dále také Sienu, San Gimignano a Volterru a kromě relaxování jsme se věnovali méně známým, o to mnohdy krásnějším místům. Všude v Toskánsku platí, že i cesta je cílem. Pro chronomagora tolik příznačné rčení :) Na to je potřeba pamatovat a při nastavování navigace vždy zvolit tu nejpomalejší a nejdelší trasu, která se Vám náležitě oplatí sluncem zalitou zvlněnou krajinou s všudypřítomnými válcovými balíky slámy, slunečnicovými poli a pitoreskními vesničkami, na které byste jinak nenarazili.

Naší základnou byla malá horská vesnička nedaleko města Follonica. Odtud jsme vyráželi na výlety do blízkého i vzdáleného okolí. Ze zajímavých a méně známých míst určitě stojí za zmínku Massa Marittima, Castiglione della Pescaia, Chiusdino, Pistoia, Prato, Vinci, Voltera, San Gimignano a spoustu dalších.

K moři jsme jezdili většinou až během odpoledne. Jednak abychom se vyhnuli přeplněným plážím a také abychom stihli západ slunce.

Pokud hledáte na koupání něco jiného než moře, zkuste Lago dell’Accesa. Toto jezero s průměrnou hloubkou 30 m se nachází nedaleko města Massa Marittima a nabízí křišťálově čistou vodu, což potvrzuje i přítomnost sladkovodních želv.

Jeden z výletů jsme podnikli jižním směrem, první zastávkou byla Tarotová zahrada francouzské umělkyně Niki de Saint Phalle. Zahrada se nachází u městečka Pescia Fiorentina nedaleko Grosseta. Realizace zahrady plné ezoterických soch započala na konci 70. let minulého století a byla ukončena až se smrtí autorky v roce 2002. Toto magické místo Vás okouzlí svou atmosférou, pokud někdy budete mít možnost, určitě jej navštivte.

Druhý den jsme po přespání a rychlé snídani na náměstí v Orbetellu vyrazili směrem Porto Santo Stefano.

Při pohledu na terasovitě uspořádané domy jsme neodolali a vydali se až na nejvyšší bod města Porto Santo Stefano. Stačilo se jen proplést změtí uliček a naskytl se nám krásný výhled na toto luxusní letovisko, které leží na severu poloostrova Monte Argentario. Zároveň mi něco říkalo, že tady by se dalo žít … :-)

Objíždět poloostrov Monte Argentario s téměř prázdnou nádrží po pobřežní stezce se ukázalo jako ne moc dobrý nápad. Naštěstí jsme to s trochou štěstí zvládli a dostali se až do přístavu Porto Ercole, který je na opačné straně. Quattro formaggi za odměnu nesměla chybět.

Snad jste si nemysleli, že bych si vystačil s jedinými hodinkami. Na výlet do Pistoii, Prata a Vinci jsem si vzal pro změnu PADI želvy, jak jinak než na NATO strapu.

SRPA21K a Leonardův vitruviánský muž v pozadí.

Černý silikonový řemen SEIKO je o něco více praktičtější než látkové NATO, takže přišla řada i na něj.

Dohromady s cestou tam i zpět jsme za dva týdny najeli zhruba 4300 km, což je (nejen) podle mě OK.

Pokud jste to vydrželi až do konce a máte zájem i o druhý, pro změnu španělský díl, dejte vědět do komentářů. Pro aktuální dění a nejnovější fotografie nás sledujte na našem Instagramu!

H.