Beeman má svůj vlastní specifický styl, což zapříčiňuje, že hodinky z jeho dílny lze na první pohled rozpoznat. To se u některých jiných malých značek říct nedá. A tak ačkoli je teprve na začátku svojí cesty, na kterou se vydal v roce 2019, má už své nezpochybnitelné a hlavně nezaměnitelné DNA, které k němu přihrálo řadu příznivců. Neotřelý design jeho hodinek je navíc obepnut neuvěřitelně pozitivní aurou, což dokázal i nedávnou aukcí svých podzimem zdobených XIIVI M MMXXIII/LI. Vydražily se na dobrou věc, pomůžou Chronoshopu.

Rád bych použil sousloví hodinářský ateliér, ale asi bude přesnější napsat termín hodinářská dílna, ve které vznikají hodinky značky XIIVI, se nachází v pražských Nuslích.

Beeman ji má rozdělenou na dvě části, a zatímco ve „špinavé“ vytváří veškeré přípravky, konstrukční části pouzder a spony svých řemenů, v té „čisté“, která vznikla z bývalé vrátnice objektu, probíhá výroba číselníků, ruček, dekorace a také část kompletace hodinek. Mimochodem, právě zde se natáčely i některé scény českého seriálu Volha – to jen pro představu toho, kdy zde naposledy probíhaly nějaké stavební úpravy. To se však brzy má změnit.

Právě zde vznikly i 40mm steampunkové nástroje času M MMXXIII/LI, které Beeman přes sociální sítě nabídl k prodeji a Roman Wojnar z Třince akvíroval za fantastických 88 000 Kč, čímž pomohl Chronoshopu, který se poprvé ve své historii ocitl v tísni – jeho téměř likvidační vykradení, ke kterému došlo v noci 11. listopadu, není zřejmě potřeba připomínat.

Tak trochu vyhořelý ajťák, který strávil extrémních 25 let ve službách korporátu jako programátor se pustil do výroby hodinek během své první velké dovolené v roce 2019 a posedlost mu zůstala. Jasně, nepouští se zatím do strojků, ale koncentruje se na originální pouzdrařinu. Pracuje totiž s modulární konstrukcí, která provázela už na padesát hodinek.

Vše tak vlastně začalo náhodou a z prvních hodinek vytvořených pro sebe vznikla vize vlastní firmy a zakázkové výroby. A zatímco první prototyp před čtyřmi lety zabral výrobně zhruba půl roku, dnes dokáže vytvořit zhruba dva kusy měsíčně. A zrychluje se…

Jeho práce začíná porcováním kulatiny oceli, bronzu, titanu či jiného kovu, z něhož bude vytvořeno vnější pouzdro obepínající povětšinou z oceli vytvořený kontejner, v němž je zapouzdřen mechanický strojek.

Tato modularita umožňuje k pořízeným hodinkám dokupovat jednoduše další části, ať už vnější pouzdro anebo třeba obrubu korunku, která je taktéž vyměnitelná. Po vytvoření hrubého obrysu pouzdra na odříznutou kovovou destičku přichází na řadu také vlastní malé tříosé CNC. Následuje pot, dřina, sem tam kapky krve a práce na finalizaci hodinek, které se tváří robustně i v případě, že mají zrovna 40mm průměr a ne klasických 44 mm, jež si Beeman oblíbil. Do budoucna však plánuje i jakýsi kompromis, a to 42 mm. Jisté je, že i u této výroby poteče krev. Vždyť tvorbu svých prvních First Blood málem odnesly jeho prsty.

V každém případě Beemanovy artové hodinky nejvíce charakterizuje design vnějšího pouzdra s integrovanou lunetou, jejíž vložka lze snadno vyměnit, neboť je přichycena závitem z vnitřní části pouzdra – což je také důvod, proč s ní nelze otáčet. V případě 40mm podzimních hodinek M MMXXIII/LI (jak název napovídá byly vyrobeny letos a celkově jsou 51. v pořadí) je z patinovaného stříbra, ostatně jako ručky a číselník, na němž jsou laserem vyvedeny spadané listy. Nic však není lakované ani barvené, o vše se stará opravdu laser pracující s chirurgickou přesností. Ta však jakoby ve zbytku jeho tikajících kreací zcela záměrně chyběla a prostor byl dán mírné anarchii a revoltě – tedy přístupu, který kdysi objevil i poněkud šílený profesor matematiky Yvan Arpa.

Z časomír pojmenovaných po římských číslicích XII a VI tak jako by promlouvala umělecká svoboda a nezkrotná volnost, která každého zavede tak trochu do jiných světů. Já si je umím představit na zápěstí Rona Perlmana ve snímku Město ztracených dětí od Jean-Pierre Jeuneta. Pro koho je vize moc surrealistická, doporučuji pár doušků The Deacon whisky, neboť právě design lahve mi přesně k hodinkám XIIVI sedí, stejně jako si je umím představit s rytinou přebalu desek Koloss, Catch Thirty Three či Chaosphere od švédských Meshuggah.