Ve sféře potápěčských hodinek je docela těžké najít model, který by nám nepřipomínal něco, co jsme již viděli u nějaké jiné značky. Většina hodinek této kategorie si je dosti podobná a znalec ihned pozná, od jaké předlohy je jejich design odvozen. Proto milovníka hodinek vždy potěší, když se najde model, který je designově originální, svébytný a přitom dobře slouží svému účelu. Myslím, že potápěčské hodinky Lagunare Chrono L1000 od firmy Glycine přesně toto splňují.

Jde o velmi robustní hodinky s průměrem pouzdra 46mm, které však přes svoji mohutnost dobře padnou na ruku a nepostrádají přitom jistou eleganci. Je to elegance dokonalého přístroje, který přesně plní svůj účel a přitom se nemusí podbízet nějakými zbytečnými designovými komplikacemi. Snad jen speciálně řešená ochrana korunky by mohla někomu připadat nadbytečná, ale hodinkám dodává bezesporu na zajímavosti.

Hodinky jsou vodotěsné do 300m, mají konvexní safírové sklo s vnitřní antireflexní úpravou a ocelové dýnko s reliéfem žraloka, pod kterým se skrývá osvědčený stroj Valjoux 7750. Model se vyrábí ve dvou barevných variantách – s černým a bílým číselníkem. Ač obvykle preferuji u hodinek černou barvu, tentokrát bych dal přednost bílé variantě, která mi prostě díky kontrastu černé lunety a bílého číselníku připadá zajímavější a neotřelejší.

Právě tato varianta je k vidění v pražské prodejně Chronoshop.

http://www.chronoshop.cz/lagunare-chrono-l1000/glycine-lagunare-chrono-l1000-3888119-d9

Foto: Autor blogu

Je načase navázat na minulý článek o hodinkách Glycine Combat SUB. Hodinky jsem začal testovat v běžném denním provozu i v těžších podmínkách. Zatím se hodinky se mnou podívaly na skály, trochu do vody (ale zatím to nebylo žádné velké potápění), běžně s nimi jezdím na kole a na bruslích, chystám se s nimi na střelnici. Snažím se tedy s nimi dělat úplně všechny činnosti, které běžně  provozuji, abych zjistil, nakolik jsou tyto hodinky vhodné a pohodlné pro opravdu každodenní nošení a nakolik je přitom třeba se obávat či neobávat o jejich bezpečnost.

Hodinky jsem si prakticky hned na začátku přehodil z gumového řemene, na kterém byly dodány, na NATO strap, který mi vyhovuje mnohem více. Gumový řemen bude zcela jistě vynikající pro jakékoliv vodní sporty, také se mi zdál vhodný pro jízdu na kole, protože hodinky velmi dobře fixuje na ruce, ale pro každodenní nošení se mně osobně zdá pohodlnější textilní řemen, protože se pod ním vůbec nepotí ruka.  Také jsem experimentoval s upnutím hodinek přímo na řídítka kola – docela se to osvědčilo – hodinky jsou tak stále na očích bez nutnosti pouštět řídítka a dívat se na zápěstí. Samozřejmě to nedoporučuji pro nějaké drsné terénní sjezdy, ale na druhou stranu i to jsem vyzkoušel – nutno ovšem podotknout, že mám na kole velmi dobrou odpruženou vidlici a hodinky jsem na řídítkách podložil pěnovým polyuretanem.  Hodinky ani po několika vyjížďkách do terénu nevykazovaly žádné závady chodu či mimořádné odchylky. Toto ovšem neberte jako doporučení – každý hodinář vám řekne, že větší otřesy a vibrace hodinkám příliš nesvědčí a budou-li jim hodinky vystaveny dlouhodobě, pravděpodobně se to časem nějak negativně projeví. Běžné jízdy na kole po asfaltu nebo v lehkém terénu bych se ale nebál.

Dále s Combat SUBy pravidelně jezdím na bruslích. Snažím se jezdit závodním stylem, kdy jedna ruka udává rytmus jízdy, takže hodinky jsou vystaveny dosti intenzivnímu pohybu. Ani tato aktivita se na jejich chodu zatím nijak neprojevila. Hodinky přitom na ruce nevnímám jako velkou přítěž. Narozdíl od jiných potápek, se kterými mám zkušenost, Combaty jsou velmi pohodlné – nijak svoji přítomnost na ruce nezdůrazňují a nepřekážejí.

To be continued…

Od firmy Glycine jsme dostali zapůjčený jeden kus hodinek Combat SUB (ref.3863.19AT) k testování. V několika pokračováních bych zde tedy rád zdokumentoval  jeho průběh.

Hodinky samotné asi netřeba dlouze představovat. Glycine je vyrábí v celé řadě barevných variant (viz: http://www.chronoshop.cz/combat-sub-automatic/), ale základní parametry jsou u všech stejné:

• Stroj ETA 2824-2
• WR 200m
• Safírové sklo bez AR
• Průměr 42mm
• Výška 10,6 mm
• Rozteč nožek 22mm
• Šroubovací korunka

Hodinky se standardně dodávají na gumovém nebo koženém řemeni či za příplatek na kovovém náramku. Vzhledem ke svému průměru a nízké výšce pouzdra jsou velmi pohodlně nositelné i na slabším zápěstí. Již nyní jsem si vyzkoušel, že se dobře vejdou pod rukáv a nijak na ruce nepřekáží. Velká šroubovací korunka perfektně sedne do ruky a chod lunety je příjemný; jen drážkování by možná mohlo být hrubší, ale to je otázka zvyku.

Už sám název modelu – Combat SUB – napovídá, že by se mělo jednat o odolný model, který bude vhodný i do tvrdší akce.  Testovací kus tedy hodlám podrobit poněkud vyššímu provoznímu zatížení a sledovat, jak se s ním hodinky vyrovnají.

Hodinky přišly z fabriky s průměrnou odchylkou + 7s/den (dle vibrografu), takže uvidíme, jestli se po několika týdnech provozu v testovacím režimu odchylka nějak výrazně změní.

Nyní následuje pár fotek hodinek před počátkem testu:

To be continued soon…

Foto: Autor blogu

Firma MeisterSinger je jednou z mála hodinářských firem, které kontinuálně nabízejí jednoručkové modely. U MeisterSingerů dokonce tvoří jednoručky hlavní těžiště jejich produkce, i když v jejich nabídce najdeme i klasické trojručkové modely.

Modely No.1, No.2, No.3, Pangaea či Perigraph nás na první pohled uchvátí svým svébytným a přitom jednoduchým designem. Jedna ručka možná netleská, ale čas ukazuje stejně spolehlivě jako ručky dvě či dokonce tři. Samozřejmě odečet času není na vteřinu přesný, ale s přesností na minuty se uživatel naučí odečítat poměrně rychle. Jednoručky přitom dodávají svému majiteli jakýsi vnitřní klid a velkorysý nadhled nad plynutím času. Není třeba se nechat znervózňovat kvůli pár vteřinám nebo i minutám. Ale když budu potřebovat přijít na schůzku řekněme na pátou, tak tam v pět určitě dorazím a nikdo na mě čekat nebude. Jen to tak nějak proběhne beze stresu. Čas jakoby plynul s jednoručkami pomaleji a vlídněji…

Jednoručkové hodinky MeisterSinger se vyrábějí s nátahem manuálním (No.1, No.2, Pangaea, Karelia) nebo automatickým (No.3, Perigraph, Pangaea Automatic) a jejich cena se odvíjí hlavně od použitého kalibru (např. upravený a zdobený stroj Unitas v modelu No.2 je výrazně dražší než Eta 2801 v modelu No.1) Jaký kalibr zvolit je ale otázkou spíše pro fajnšmekry – spolehlivě půjdou rozhodně všechny. Takže většina zájemců se stejně bude řídit spíše nuancemi v designu ciferníku či pouzdra. A zde se již pohybujeme čistě v oblasti osobního vkusu a preferencí. Každopádně hodinky MeisterSinger vždy vzbudí zájem a zvídavé dotazy lidí nezasvěcených do hodinářské problematiky. Možná někomu nebudou jednoručky připadat praktické, ale čistotu a originalitu jejich designu jistě ocení každý, kdo má jen trochu estetického cítění – stejně tak jako ji ocenily poroty mnoha designových soutěží, ve kterých hodinky MeisterSinger získaly celou řadu ocenění typu Red Dot Design Award, Goldene Unruh  a dalších. Věříme, že se budou líbit i Vám.

Na všech fotografiích jsou variace modelu Pangaea s manuálním nátahem. Domnívám se, že jde o vůbec nejhezčí a nejelegantnější model z nabídky MeisterSinger.

Foto: Autor blogu

Jak jsem slíbil v minulém blogu, přidávám ještě pár fotek modelu Sinn 6100 Klasik B, jinak řečeného Regulateur.  U hodinek tohoto typu jde o jiné uspořádání ruček na ciferníku, než je obvyklé. Každá ručka je umístěna samostatně na své vlastí hřídeli. Ač může být toto uspořádání pro někoho překvapivé, v hodinářském světě nejde o nic nového;  tento princip je používán již od 18. století. Regulátory bývaly v té době velmi přesné hodiny, podle kterých se seřizovaly další časoměrné přístroje, nebo se používaly tam, kde bylo nutné dodržovat čas na minutu přesně, např. na dráze. I proto je u tohoto typu hodinek dominantní a centrální ručkou ručka minutová.

Pouzdro, ciferník, indexy i stroj jsou vlastně stejné jako u minule představeného modelu, až na onu modifikaci v uspořádání ruček. I tento model má WR 100m a safír svrchu i zespod. Pozorovat safírovým průhledem zdobený a modifikovaný stroj Unitas je pak skoro stejně velké potěšení, jako se kochat jemným gilošováním stříbrného ciferníku. Průměr je 44mm, což už si bohužel nemůže (zvláště u společenských hodinek) dovolit asi úplně každý. Je prostě třeba na to mít ruku. Ale to nic nemění na tom, že jde o krásné a svébytné hodinky. Však také v roce 2008 byly oceněny cenou Goldene Unruh za nejlepší hodinky v kategorii do 10.000 Euro.

Jinak stejně jako u modelu 6110 Klassik i u Regulátoru existují obě varianty – s ručkami a indexy modřenými nebo zlacenými. Velmi těžko rozhodnout, která varianta je hezčí. Spíše to bude o osobních preferencích a o tom, co se komu lépe hodí k jeho stylu oblékání a dalším doplňkům.

Foto: Autor