Když se v hodinářské komunitě hovoří o značce Junghans, stočí se diskuse povětšinou k modelové řadě Max Bill. Není pochyb, že tato linie je právem nosným ekonomickým pilířem společnosti. Jenže strohý přímočarý design byl a je silnou doménou i dalších kolekcí, který v průběhu let byly v německém Schrambergu odhaleny, o čemž se může přesvědčit doslova každý.

V nedávno zrekonstruované kaskádovité budově původní výrobní budovy Junghans totiž relativně nedávno vzniklo integrované firemní muzeum, které je otevřené veřejnosti a mapuje nejenom historii místní hvězdy Junghans, ale také celého regionu, tedy Černého lesa.

Rozhodně tedy doporučujeme výlet, který může mít hned dva cíle. Tím prvním je již zmíněné Junghans Terrassenbau Museum, tím druhým pak Autosammlung Steim, což je vlastně muzeum privátní sbírky vozů, které vlastní rodina Steim, jež je zároveň vlastníkem značky Junghans.

Samotná expozice je samozřejmě chronologicky řazená, a tak nechybí pohled do historie Černého lesa a hodin s kukačkou, stejně jako o pozornost stojí první místní automatony, orchestriony a další hrací boxy. Nechybí ani expozice regulátorů, setrvaček a hnacích per, na níž se podílel i místní producent Carl Haas GmbH. To nejzajímavější se však nachází až při sestupu do nejnižšího patra, kde žádají o pozornost displeje s důležitými jmény designérů značky Junghans.

Anton Ziegler. Svá studia započal jako hodinář ve městečku Furtwangen v Černém lese, nicméně následně vystudoval umění a architekturu, což jej dostalo až k navrhování vlastních hodin. Ty v roce 1927 vystavoval v Lipsku, kde si jej také všimla společnost Lenzkircher Uhrenfabrik vlastněná značkou Junghans.

Nabídce slavné hodinářské stálice neodolal, a začal pro ni pracovat. Jeho kariéra zde trvala od roku 1930 až do 1967, kdy odešel do důchodu. Během svého působení představil silné portfolio ikonických designů, z nichž nejsilnější model nese jméno Meister a dodnes patří mezi hojně vyhledávané. Není divu, že si po tolika letech práce vysloužil přezdívku „Uhren-Architekt“.

Mezi další ikony časové osy mapující úspěch uznávané fabriky patří například Max Scheller, který intenzivně pracoval na řadě sportovních a pilotních chronografů, stejně jako na linii AstroQuartz. Následuje samozřejmě Max Bill, na jehož výstavním displeji nechybí slavné kuchyňské hodiny s minutkou, stejně jako první náramkové hodinky Max Bill původního vzezření – tedy bez indikace data.

Následuje designér Udo Schultheiss, jehož práce spočívala hlavně v návrzích moderních hodin, sportu určených měřících zařízení a náramkových chronografů. Koneckonců právě jím navrhované přístroje byly využívané na letních olympijských hrách v Mnichově v roce 1972. Při té příležitosti vznikl i nádherný chronograf s oranžovými detaily, jehož reedici přinesl letošní rok.

Éru quartzu, digitálek a hodinek s příjmem radiového signálu pak ukončují jména Eberhard Hagmann či Hartmunt Esslinger, který svou společnost Esslinger Design založil už v roce 1969 a následně v roce 1982 přejmenoval na FROG Design (Federal Republic of Germany). Se svým novátorským přístupem „formy následující emoce“ pracoval nejenom na vzhledu ikonického projektu Macintosh/Apple, konkrétně Apple IIc, ale dal také vzhled prvním hodinkám s radiovým příjmem Mega 1.