S hodináři se setkávám povětšinou v restauračních zařízeních – prozradí mi tam více, než pracujíce u soustruhu. Setkání s Jirkou Kubrem nebylo jiné. Zázemím nám byla pražská Pilsnerka na Národní třídě a k pivu byly na místo jídla servírované Jirkovy orlojky, jak svým hodinkám přezdívá. Seznamte se…
Není to zas dlouho, co jsem měl tu čest představit práci Beemana, nezávislého českého tvůrce hodinek tvořícího pod hlavičkou své značky XIIVI. Nyní se podíváme blíže pod ruce dalšího z odhodlaných řemeslníků, jehož práce, která ač je zatím opravdu v plenkách, určitě dokáže přitáhnout pozornost. Na rozdíl od ostatních českých kreativců, jež si otevřeli svůj hodinářský ateliér, ho nikdy nepostihl „horobundus“ – nikdy nezačal sbírat hodinky a vlastně nemá k horologii tak vážný vztah. Chce však tvořit, což je základní hnací síla, která stojí za jeho progresem.
První hodinky sestrojil už v roce 2015, tedy ve svých 34 letech. To je samozřejmě dost pozdě na hodináře, na druhou stranu, Jirka Kubra hodinařinu nestudoval. Jedná se o vášeň zažehlou až v dobách, kdy se postupně odhodlával opouštět svou profesionální kariéru technika mikroelektroniky.
Ona evidentně práce pro velké korporace tvůrčím řemeslníkům nesvědčí, a ačkoli dokáže garantovat určité zázemí, uspokojení z řízení automatizované výroby tištěných spojů nikdy nebude takové, jako z tikajícího klenotu na zápěstí.
První hodinky započaté cesty, kterou se vydal, se současnou tvorbou neměly zas tak moc společného. Konstrukce jejich pouzdra, číselníku a korunka byly vytvořeny ze dřeva a hodinky poháněl jak jinak, než základní quartzový strojek Ronda. Po několika počinech se však odhodlal vydat směrem jemné mechaniky a veškerá jeho současná produkce stojí na základech strojků Sellita SW200. Svou pílí se blíží již k třicátému vyrobenému kusu. Tak good luck s další tvorbou.
První mechanické hodinky nesly označení Pyrgo, které si vypůjčily od označení pro „věž.“ Právě historií věžních hodiny byly totiž inspirovány, což se promítá i ve vzhledu dřevěného číselníku s obvodovým kováním a ručkami, které doplňují minutové disky. Ručně vyráběný číselník byl vždy ze dřeva, ať už je řeč o olivovníku, případně ebenu či ořechu. Stejně tak bylo v Jirkově dílně tvořeno kování a ocelové ručky poháněné strojkem Miyota. Kulaté pouzdro bylo kupované. To se však nyní mění.
Jirka Kubr se rozhodl vzít osud svých hodinek trochu více, do svých rukou. Vybudoval si tedy na půdě špinavou dílnu, ve svém domáckém ateliéru nedaleko kultovní hospody U Kaštanu na Břevnově pak disponuje dvěma hodinářskými stoly. Na prvním se soustředí na leštění a finiš svých číselníků, ruček a pouzder, zatímco na druhém probíhá celková montáž a kompletace.
Mimochodem, tvůrce hodinek, odkojený na grunge vlně ze Seattlu a metalovém mainstreamu, říká svým produktům „orlojky“ protože chce do jejich DNA jednou integrovat magii starých orlojů a věžních hodin, ačkoli je to pro něho velmi dlouhá cesta. Chce započít s rámovou konstrukcí a třeba jednou využívat i vzduchové brzdy. Od toho ho dělí ale ještě hodně.
Nejnovější edice zakázkově vyráběných „kusovek“ (za níž si bude Jirka účtovat kolem 90 000 Kč) čerpá inspiraci v práci výjimečného českého fotografa a grafika Františka Drtikola, jehož mystická literární tvorba výrazně Jirku ovlivnila. Zrcadlí se v ručně vyráběném, frézovaném 42mm ocelovém pouzdře, které nedisponuje lunetou, ale širokou leštěnou hranou. Ta byla následně dekorována po setinách milimetru frézovanými kruhy vytvářející zajímavé přechody. Motiv se brzy dostane také do struktury spony a dalších komponentů.
Samotné pouzdro se jinak vyznačuje masivními nožkami se čtvercovým profilem, čímž se hodinky zcela odlišují od všech dostupných na trhu. Stejně jako pouzdro, tak i číselník s chemickou gravurou loga KUBR vznikl z nerezové oceli, ostatně jako ručky a rotující hodinový disk propůjčující počinu nevšední vzhled.